Příběh nás vtahuje do doby kdy je Král Lichů poražen.
Chronicles of Cataclysm
Chapter 1 Doba je zlá
Strašné časy, hrozné časy se rozplývají všude kolem, ovlivňují mrtvé, živé i nesmrtelné. Co a k čemu je vlastně život? Jeden neví, co by měl dělat. Když je tvým cílem cosi milosrdného, ve světě krveprolití, násilí a zloby nemáš šanci. Když je údělem skolení úhlavního soka, k čemu to je? Pán zla, znak smrti, pohromy a zkázy padnul. Oslavy jsou ty tam a nyní čelíme dalšímu nepříteli. Nepříteli? Právě i díky němu jsme Krále Lichů, Arthase Menethilla porazili. Když je ale náš společný cíl ty tam, ani spojenectví mezi nenáviděnými stranami nemůže trvat dlouho. Kolik nás ještě zemře, kolik, kvůli zbytečnému sporu? Kolik…. Miguello, starý Shaman a nejvyšší z rady starších v Thunder Bluffu, se jako každý den nad svou dýmkou utápěl v nejhroznějších představách o budoucnosti života a bytí jako takového. Obláčky Mulgorského tabáku mu dnes připadaly obzvláště narudlé. Obvykle přemýšlel, co mu připomínají. Zvířata, lidi, květiny a nebo něco, co si nedokázal vysvětlit. Dnes ale jeho mysl byla zatemněná chmurnými myšlenkami o budoucnosti a obláčky byly jen narudlým kouřem, který nepřipomínal zdaleka vůbec nic. „Můj přítel právě může umírat v boji a já si sedím nad dýmkou.“ Sotva si tu větu v hlavě přeřekl ještě dvakrát, už mu docházelo, jak moc potřebuje čerstvý vzduch. Oblékl si svou nejošklivější látkovou zbroj a vyšel ven. Jeho stan se nacházel pod záštitou stínu, neviditelný, kousek za hlavním stanem Cairna Bloodhoofa. Neměl rád společnost. Od doby, kdy se veřejnost dozvěděla, že vidí střípky budoucnosti, ho nikdo nenechal na pokoji. Přes hlavu hozená kapuce s kápí a obnošené hadry z něj na veřejnosti dělaly tuctového stařečka. Pravdu znalo jen pár zasvěcených. Sešel schodiště pod Wywerništěm a zamířil k výtahům. Vždy rád stával mezi oběma z nich, protože ani on nevěděl, který právě přijede. Tentokrát ten levý z nich. Když sjel dolů a jal se cestou směrem k Bloodhoof Village, jeho šestý smysl mu problýskl očima, jako blesk. Ihned na sebe seslal kouzlo spirituálního vlka a běžel přímo ke zdroji. Krajina se kolem jeho očí míhala, jako stín zloby, kterou poznal v bitvě s temným pánem. Nedělalo mu to dobře. A najednou zřel zdroj toho tušení. Blood Elf! Ale, jak to?... Vždyť on je živý. Ve vidění, které právě měl, byl ten Elf zasažen ohromnou a nespoutanou, temnou silou. Oslovil jej. „Zdravím tě, cizinče. Nejsi v bezpečí, prosím následuj mne, jak nejrychleji dokážeš.“ Elf jen vyděšeně zakýval hlavou a pravil. “Ale co?, nerozumím to….“ PRÁSK! Ohromná rána ohlušila a pobláznila všechna zvířata v okolí, a záblesk temnoty s pramenem stínu musel vyděsit všechny ještě mnohem dál, než jen v Bloodhoof Village. Elf ležel na zemi mrtev a jediné, na co se zmohl, bylo ještě před svou smrtí vytáhnout kožené pouzdro. Miguello se chtěl snažit o navrácení mrtvého do života, ale ten se neprobouzel. J'ai besoin d'un prêtre! Pronesl strašně hlubokým, mohutným a všude se rozléhajícím hlasem. Sirény v nedalekém Thunder Bluffu se rozeřvaly a první knězové už dolétávali na Wywernách do města. Věděl, že jeho práce už téměř skončila. Vzal elfa a utíkal s ním co nejrychleji k výtahům. Tam už se ho ujali knězové. Po patnácti minutách Miguello pochopil, že ten elf je zavražděn mocnou kletbou, která v něm přetrvává, i když je mrtvý. Knězové konstatovali smrt a z města dolů se spouštěly malé, černé provázky, až celá hora, na které je hlavní část města vystavěna, zčernala. Miguello se navrátil zarmoucen do svého stanu. Ale když si sednul, něco ho zatlačilo v jeho látkovém kiltu. Vyndal to kožené pouzdro a dlouho se rozmýšlel, jestli ho otevře.
Mezitím ve Stormwindu
Kapitola 1.- In Memoria
Lubos, malý, ale robustní trpaslík seděl v hostinci U Pískajícího prasete ve městě Stormwind. Hostinec U Pískajícího prasete byl asi nejméně navštěvovaný lokál v tomto velkém městě. To byl zřejmě důvod, proč se zde trpaslíkovi tak líbilo. Stormwind bylo hlavní město lidí a taky centrem kde se scházeli a obchodovali spolu všichni členové spojenectví zvaného Alliance. Když jste procházeli městem, mohli jste potkat lidi,elfy,trpaslíky,gnómy a členy tajemné rasy zvané Dreanei. Lubos přemýšlel o událostech války, která skončila teprve před několika týdny. Války z Králem Lichů, pánem všech nemrtvých, který byl po tak dlouhém boji konečně poražen. Ovšem ztráty, které Alliance utrpěla v poslední bitvě s jeho armádou nemrtvých zrůd, ve které se konečně podařilo Krále Lichů přemoci, byly obrovské. Dokonce ani Horda se z této války ještě nevzpamatovala. Obě tyto frakce které se navzájem nenáviděly byly nuceny uzavřít spojenectví, aby Krále Lichů přemohli. Samotný Lubos se této bitvy zúčastnil, byla to nejhorší bitva v jaké kdy bojoval. Všude kolem něj umírali jeho přátelé a spojenci. Nu, tak tomu bylo v každé bitvě, ale nikdy jich neviděl zemřít tolik. Pořád se mu ve snech zjevovali duchové jeho přátel, kteří v této bitvě zahynuli. Byli ale dostatečně pomstěni, všichni nemrtví a nekromanti byli bud‘ zabiti, nebo uvězněni a čekali na popravu. Jen málo z nich dokázalo uprchnout. Ale Lubos si dovolil tvrdit, že nebude dlouho trvat a přidají se ke svým mrtvým druhům. To byl koneckonců důvod, proč armády Dariona Mograineho a Tiriona Fordringa zůstali na Northrendu. Rozhodli se postarat o to, aby na Northrendu nezůstal jediný nemrtvý naživu. Lubos ale pochyboval, že se jim podaří pobít je všechny ale věřil, že už nikdy nebudou takovou hrozbou, jakou byli před pár měsíci. Doufal taky, že mír mezi Hordou a Alliancí zůstane navždy. Velmi naivní myšlenka, pomyslel si. Upil z korbelu plného piva a utřel si ústa hřbetem ruky. Jeho vousy, které mněl spleteny do dvou tlustých copů byly stejně jako jeho dlouhé vlasy, celé šedivé. Lubos věděl, že je to důsledek toho že používá magii Stínů, ale to že by se vrátil zpět na cestu světla bylo nemožné. Nesnášel magii Světla a měl k tomu koneckonců dobrý důvod. Znovu upil z korbelu a zase se jeho myšlenky stočily zpět k obětem války z té hrozné poslední bitvy s Králem Lichů. Vzpomněl si na Jordena. Mladého a mrštného lidského zlodějíčka, který byl i se svojí milovanou zabit vlastním otcem, jedním z Rytířů smrti sloužících Králi Lichů. Pak se mu ještě zjevili v duchu obrazy Eneriunose, Garmonithrose, Foldronguse a dalších statečných válečníků kteří padli v první linii když se armády Alliance snažily prorazit brány Icecrown Citadel.V tu chvíli do hospody vešli dvě postavy zahalené v kápích černých jako noc. V celé místnosti se ochladilo a Lubos věděl kdo právě přišel. Dvě postavy jedna větší druhá menší se přibližovali k rohu ve kterém seděl. Když už byli u něj ta menší si sundala kápi z hlavy. Pod kápí se skrývala tvář trpaslíka s rezavými fousy i vlasy, jehož oči byli světle modré a doslova zářily ‚‚Zdravím tě, Lubosi…‘‘ řekl klidně. Lubos se usmál ‚‚Také tě zdravím. Co tě sem přivádí Mauri Bronzebearde?‘‘ zeptal se a všiml si že Mauriho tvář je i na Rytíře smrti podivně bledá a šedá a že jeho tvář zdobí více vrásek, než když ho viděl posledně. ‚‚O tom zde nebudeme mluvit.‘‘ řekl a ukázal směrem k ostatním návštěvníkům hostince, kteří se klepali zimou a se strachem v očích si dvě postavy co právě přišly prohlíželi. ‚‚ Mauri…má…pravdu…‘‘ promluvila druhá větší postava vedle Mauriho. „Octaviusi....jsi to ty?‘‘ zeptal se Lubos a upřeně si vysokou postavu prohlížel. Octavius se usmál ‚‚ Ano..jsem..to…já….‘‘ řekl a také si sundal kápi. Skrývala se pod ní tvář vrásčitého elfa, jehož oči zářily stejně jako Mauriovi. Také on vypadal zbědovaně jako jeho společník. „Mám byt nedaleko odtud, můžeme jít tam.“ řekl Lubos. Oba Rytíři Smrti přikývli. Lubos vstal oblékl si svůj černý plášt‘ zaplatil pivo a odešel z hostince, oba Rytíři smrti ho následovali. Netrvalo dlouho a už byli v Krkolomné ulici u dveří Lubosova bytu. Vytáhl starý rezavý klíč, odemkl dveře a vešel dovnitř jeho společníci ho následovali. Když byli všichni tři, uvnitř zatáhl závěsy kouzlem zapálil svíčky a zamkl dveře. ‚‚ Dobře, mluvte…co vás sem přivádí?"
Kapitola 2 - Rada a Korupce
‚‚ Myslel jsem že pořád bojujete na Northrendu…‘‘ řekl Lubos a každému z nich podal láhev vína. ‚‚ Vrátili jsme se teprve předevčírem…na žádost mého otce.‘‘ oznámil mu Mauri a napil se. ‚‚ Poslal nás do Stormwindu, abychom dohlíželi na Wrynna…Protože po té poslední bitvě s Králem Lichů se změnil…kašle na věci, které by obyčejně neignoroval...‘‘ Octavius přikývl a dodal: ‚‚ Stejně, jak už sis možná všiml nevypadáme zrovna nejlépe..Od pádu Krále Lichů jsou všichni Rytíři smrti oslabení…Možná to je tím, že Mrazivý smutek byl rozražen na dva kusy…kdoví…ale každopádně na Northrendu bychom jim nebyli moc platní.‘‘ Lubos se zamračil a chvíli přemýšlel o tom co mu právě řekli. ‚‚No…jo, ale ještě pořád jste mi neřekli proč jste přišli zrovna za mnou.‘‘ Mauri se znovu napil, poté položil láhev na stůl a řekl: ‚‚ Právě jsem se chystal říct ti to…Tak…Dnes se konala rada Stormwindské šlechty spolu s Wrynnem a my jsme se jí zúčastnili. Řešilo se hlavně to jestli Stormwind má poslat vojáky do Kalimdoru na pomoc při obraně Hory Hyjal kterou vzal útokem Ragnaros, pán ohně….Ten proklatý pekelník se vrátil a pokouší se zničit strom života. Proto se také Malfurion Stormrage vrátil ze smaragdového snu zpět k Tyrande která spolu z Jainou Proudmoore a Prorokem Velenem sestavila armádu na obranu hory Hyjal. Můj otec poslal čtyři oddíly našich elitních válečníků na pomoc při obraně ale oni se domnívali že to nebude stačit tak proto poslali žádost Wrynnovi. A co se týče našich vztahů s Hordou, ty se od posledního boje s Králem Lichů moc nezměnily.‘‘ odmlčel se, poté s nadechl a začal mluvit dál: ‚‚ Nakonec se rozhodlo že pár desítek vojáků Stormwind může postrádat a Wrynn vydal příkaz aby vybrali čety které pojedou do Kalimdoru. Podle mého názoru tu situaci nebere dost vážně ale to je ted‘ vedlejší. Potom začal jeden šlechtic mluvit o zmizeních různých důležitých lidí ze Stormwindu jako například Baros Alexston, významný architekt, který se podílel na vystavění nového Stormwindu po Druhé válce z orky nebo John Curnerov nejvyšší šlechtic a zástupce Wrynna. Mimochodem Curnerovo místo dostal šlechtic jménem Zardeth McKinner. Je to zvláštní chlapík…ještě nikdy jsem ho neviděl chodit jen tak po městě nebo paláci, chodí jen na plesy nebo porady. Wrynn na to nic neříkal, ale Zardeth a ostatní šlechtici až na pár vyjímek tvrdili že je to jen shoda okolností.‘‘ zase se odmlčel jakoby čekal co na to ted‘ poví Lubos. ‚‚ Takže…jestli jsem dobře slyšel tak se mezi Stormwindskou šlechtou děje něco nekalého..‘‘ řekl. ‚‚ Ano, máme podezření že ve Stormwindu se rozmáhá korupce mezi šlechtici jako tenkrát když se dostala k moci Katrana Prestor neboli Onyxie.‘‘ řekl Mauri klidným hlasem. ‚‚ Já…já..‘‘ nic víc ze sebe Lubos nedostal vzpomínky na dny ve Stormwindu kdy byla u moci Katrana Prestor byly jedny z nejhorších které mu v hlavě zůstaly. ‚‚ Ale Varian…Varian přece musí vidět co se mu děje před očima! Musí poznat co se děje!‘‘ poslední větu téměř zařval. ‚‚ Jenže Wrynn nemyslí jako dřív....To co se mu stalo v poslední bitvě s Králem Lichů mu potemnilo a pokřivilo zdravý rozum.‘‘ Lubosovi probleskly hlavou vzpomínky na potyčky za dob kdy byla Lady Prestor u moci ale hned je zase zahnal neměl chut‘ vzpomínat na ty temné časy. Z přemýšlení ho vytrhl Mauriho chladný hlas: ‚‚ Musíš dát dohromady starou bandu příteli…svolej všechny ty, kteří proti korupci bojovali už i před léty.. Lethariuse, Menariona, Darthellase a ostatní…‘‘
Mezitím u Hordy
Chapter 2 Schovávaná ve stínech
Chvíli si s koženým pouzdrem pohrával. Převaloval ho rukou a stále nevěděl, zdali ho má, nebo nemá otevřít. Zkušenosti mu radily, aby to nedělal. Kdysi dávno totiž právě tím, že se dostal k jednomu listu, šeredně zaplatil, ale to je jiný příběh. Jeho zvědavost naopak řvala, ať kůži spálí na uhel a získá jeho obsah. Miguello zvolil střední cestu. Jemně pouzdro otevřel a vyroloval z něj svitek pergamenu. Dopis byl kupodivu určen právě jemu a Cairnu Bloodhoofovi. Opatrně ho rozprostřel po skromném týkovém stolečku a četl v něm: „Mlátičky! Kápo Thrall bol sebrán těéma zlotřilcama od Aliance a ti nám tu položili nějáké zkas, či có : Zdravíme krvelačné bestie, doufáme, že si uvědomujete, že naše spojenectví rozhodně nebylo věčné. Na znak našich díků jsme unesli vaši duši, Warchiefa Thralla. Doufáme, že nám brzy odpovíte. S upřímnou nenávistí Captain Anorin Moltein
Pómoc by sa docela šikla. Dupejte sem co by hrom bóchnul. Vol’jin Miguello se nestačil divit, co právě čte. Řeč trollů byla sice trochu neformální, ale on rozuměl každému proklatému slovu. Jeho blízký přítel, Thrall byl znovu zajat těmi proradnými červy. I když tam měl od Vol’jina naprosto jasné instrukce, co má dělat, seděl jak strnulý a nevěděl. Prostě nevěděl. Po minutě zírání do prázdna si to konečně uvědomil a ve své normální zbroji vyběhnul ze stanu a tím nejrychlejším krokem udusával trávu směrem ke Cairnovi. „Aaaah! Ten proradný hmyz si nikdy nedá pokoj! Je naprosto nezbytné mu vyslat na pomoc naše nejsilnější legie. Zavolejte Garroshe! Potřebujeme schopného orkského vojevůdce. Víme dobře, že kdyby se moci chopil někdo jiný, Orkové by to se svou pýchou nezvládli. Miguello, okamžitě vyraž na cestu do Orgrimmaru a sežeň tamní vojska a informuj je, co se chystá. Já se zatím poradím s Garroshem!“ Miguello ani nedutal a ihned se vydal do Orgrimmaru. Vždy když cestoval, vzpomínal na chvíle, kdy Barrens patřily jim, Taurům. Dnes měl ale radši oči zavřené a na nic se nedíval. Jen přemýšlel o tom, co bude dál, protože bylo naprosto jasné, že se schyluje k naprosto kolosálnímu konfliktu. Když přelétával mezi Mulgorem a The Barrens, zaduněl hrozný hřmot Taureních lesních rohů, které jsou vyřezány ze zuboviny těch největších Kodo, které jen lze najít. Dunění bylo tak silné, že wywerna vykolejila z dráhy a málem narazila do stromu. Když dosedl na věž v Orgrimmaru, ihned se po vratkém můstku rozeběhl do velitelské bašty. Trůn byl opravdu prázdný a Kor’konské Elity byly v naprosto nemorálním stavu. U trůnu debatovali Vol’jin a Rexxar o tom, co podniknou. Najednou Miguello padnul na kolena a před očima mu mihnul fialový oblak, ve kterém se zrcadlily dvě postavy. Po pár vteřinách v nich poznal Garroshe a Cairna. Povídají si a debatují. Poněkud ostře debatují. Křičí na sebe. „Co to sakra má znamenat Cairne? Bratříčkovat se s nimi? Mír? To nikdy!“ „Jsi zaslepený Garroshi, když v tom budeme pokračovat, ty boje nikdy neskončí“ „Chceš říct, že Taury do bojů nepošleš?“ „Nic takového jsem přece neřekl, nebuď zaslepený!!!“ „Takže ty jsi zrádce! Ty zrazuješ Hordu? Ty, ty zrádče!“ Naklonil se k němu a zašeptal „Tohle chci udělat už dlouho“ „Co to u všech……Aaargh“ Miguello viděl velkou čepel, která nepochybně patřila Garroshovi, jak je přímo uprostřed Cairnovy chlupaté hrudi. Padnul k zemi mrtev. Oblak se Rozplynul a Miguello byl naprosto prázdný, padl k zemi v mrákotách. “Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!“ Probudil se až druhý den, kdy ho ošetřovala velmi ošklivá orkyně. Kousek opodál seděl i, na jejich poměry, malý troll. Nesl mu zprávu.
„Ó velký Shamane velké rady. Garrosh Hellscream si dovoluje vás pozvat na zítřejší zasedání v trůním sále Orgrimmaru. Bude se prý jednat o novém Warchiefovi a o tom, co se bude dělat pro znovunalezení Thralla“ „Přijdu tam.“
Chapter 3 Tanec v temnotách
Miguello prvních pár hodin toho dne strávil zíráním do kousku zdi, který se mu nezdál nijak zvláštním, ale koukal na něj, aby na něco koukal. Potom, kolem poledne, vstal z lůžka a procházel se po malé kamenné komůrce, které orkové říkali pokoj. Kolem dokola, nejdřív obcházel a potom chodil sem a tam, jako tělo bez duše. Přemýšlel nad vším, co Cairnovi kdy řekl. Po tom, co se stalo Thrallovi byl Cairn jako hřeb vražený přímo do srdce, které všechno cítí, krvácí, ale zemřít nemůže. Chtěl Garroshe zabít, zničit a uvést v nemilost zároveň. Chtěl aby trpěl, a, že kdyby chtěl, dokázal by mu způsobit velké potíže. Ale Miguello měl záchvat prázdnoty. Neměl sílu na to, aby proléval další krev svých spolubojovníků. Garrosh byl sebestředný zrádce, ale to mu nemůže nijak dokázat. Nezbývá mu nic jiného, než se na zítřek dobře vyspat. Dnes svou dýmku vykouřil ještě pomaleji, než normálně. Obláčky byly temně rudé a ty se rozlévaly do tvarů, které připomínaly stříkance krve. Ale to přece není možné. Kouř se netvaruje. Kouknul na ně znovu a obláčky byly bílé a stoupaly jasně vzhůru. Tu noc spal velmi neklidně. Zdálo se mu znovu a znovu o tom samém. Strašně se toužil probudit, ale nešlo to. Nemohl, nedokázal svůj sen ovládnout. Vždy když Cairnův příkaz k opuštění Thunder Bluffu poslechnul, věděl co se stane, ale jeho nohy šly přímo k Wywernám a on proti své vůli nasedl. Sotva vzlétnul, ozval se ryk starého Taurena, vrčení jedoucích Vlků. A o pár sekund později i melodie Písně mrtvých hrdinů, která duněla v dutinách Tauřích lesních rohů. Chtěl Wywernu otočit, ale ta se jako strnulá posouvala stále blíže k přechodu mezi Mulgore a Barrensy. „Kdy už ty proklaté sny skončí?“ řval sám na sebe pokaždé, když obloha i wywerna zčernaly a on znovu stál přímo před Cairnem „Miguello, okamžitě vyraž na cestu do Orgrimmaru a sežeň tamní vojska a informuj je, co se chystá. Já se zatím poradím s Garroshem!“…. Probudil se až ve chvíli, kdy s ním lomcovala docela pohledná Trollka, podle pekelného zvířete po jejím boku Miguello usoudil, že jde o lovkyni. „Shamane, vstávej. Budím tě už celé hodiny. Honem se vzpamatuj, nebo nestihneš tu schůzi Warchiefa Garroshe Hellscreama.“ “Aaaaaaaaa!!!!“ řval sám v sobě. WARCHIEF?! Chtěl trhat rvát a mučit vše živé. Ale polknul a vše to v sobě velmi neznatelně udusil a pokusil se působit vyrovnaně. „Jsem ti velmi vděčný, že jsi se mnou ztrácela svůj čas. Smím znát tvé jméno?“ Když vyslovoval slovo „jméno“, krátce zívnul a tak i mrknul. Když si otřel zrak, pach síry zvířete byl pryč a stejně tak i ona. Kdo to byl? A proč? Co tu dělala? Uplynuly asi tři minuty, když si konečně uvědomil, že ať už to byl kdokoliv, měla pravdu. Měl by se ihned vydat na cestu do hlavní Orgrimmarské pevnosti. Vypravil se poměrně rychle. Asi čtvrt hodiny po té, co ho trollka vzbudila už byl na nohou a nasazoval si poslední část své nejhezčí zbroje, která mu dnes přišla obzvláště těžká. Vyšel ven, zahvízdal a přidusal k němu nádherný, šedý Kodo. O pár minut později už ho zase posílal domů, protože cesta z jeho „pokoje“ do hlavní pevnosti nebyla nijak dlouhá. „Áaah, vítejte, moudrý pane.“ Zdravili ho všichni až na Garroshe. Všichni věděli, co se sluší a patří a tak se krátce poklonili. „Takže jsi obdržel zprávu o tom, že se čas konání mění?“ „Mění?“ Zamyslel se, vykouknul ven a zjistil, že je mnohem dřív, než kdy se měla konat původní schůze. „Ach ano, mění, zajisté. Promiňte, paměť mi už neslouží jako dřív“ a ušklíbl se na Garroshe tak úlisně, jak jen Tauren dokázal. „Pak tedy vítejte“ prohlásil Garrosh velmi nerad a ještě víc znechuceně a krátce se poklonil. „Ví snad, že o něm vím? Že vím co provedl Cairnovi?“ Ptal se sám sebe a trochu se uvnitř děsil, protože věděl, že proti armádě Kor’konů nic nezmůže. „Snad abychom začli.“
Mezitím ve Stormwindu
Kapitola 3.- Mephistos
O několik dní později, kdy Lubos procházel celý Stormwind, aby našel všechny dosud žijící členy jeho skupiny zvané Mephistos, už byli všichni přeživší členové Mephistova společenství u něj v bytě, popíjeli a diskutovali proč je Lubos opět svolal. Byli tu všichni.Všech deset lidských mágů. Letharius, výborný alchymista který dokázal namíchat jakýkoli lektvar, jed nebo protijed. Menarion, nejmladší člen skupiny a taky výborný znalec arcánové magie. Darthellas, zřejmě nejmocnější a taky nejvíce zjizvený člen Mephistosu, byl to podezřívavý a drsný chlapík který se nebál jít do boje ani s pěti protivníky najednou. Anadrion Mechiolis, zručný a bystrý znalec transformační magie. Ofidor, moudrý obtloustlý mág který zažil První i Druhou válku proti orkům. Rhenius a Rhenion dva bratři kteří byli když bojovali jeden vedle druhého nepřekonatelní protivníci. Evetras, mocný mág který se celý život učil magii ohně se kterým vždy dokáže neuvěřitelné věci. Aryon nebo také ‘‘Děda mráz‘‘ jak mu Rhenius a Rhenion přezdívali byl nadaný pro mrazící kouzla a Etrymus, mág který vynikal ve všech oborech magie kterou se dnešní mágové zabývali. ‚‚ Tak povíš nám konečně proč tady vůbec sme Lubosi nebo tu budem jen sedět a chlastat ?‘‘ zavrčel Darthellas. ‚‚ Jasně že vám to všechno povím jen jsem se ujišťoval že jsme zde všichni.‘‘ odpověděl mu klidně. ‚‚ Tak dělej mluv, nemám na to celej den. Esli přijdu pozdě k Johnovi tak přijdu o šecky prachy co sem tam včera večír nechal!‘‘ řekl Darth. ‚‚ Dobře, dobře…Tak..svolal jsem vás proto, že mám podezření že Stormwindská šlechta nebo alespon‘ většina z nich nemaj čistý ruce. Takže se musíme přesvědčit zda to je pravda nebo né. Protože Wrynn už není co býval musíme si ověřit každého šlechtice, který se účastní porad plesů a tak dále…Nemusím vám snad připomínat jak to vypadalo ve Stormwindu když se k moci dostali špatní lidé. Hlavní štáb bude zde v Krkolomné ulici. Rozdělíme si šlechtice a každý bude mít jednoho kterého bude muset sledovat a prověřit. Dobře, jdeme na to. Lethariusi ty si vezmi na starost Sandahla. Menarion má Gakina Mikunieho. Darthellasovi přidělím…hmm….Demisette Cloyce. Anadrione na tebe vyšel Spackle Thornberry. Ofidore ty se postarej o Urshulu Deline. Rhenius a Rhenion budou sledovat Jalane Ayrole. Aryon má na starost Zaradetha McKinnera. Evetras a Etrymus budou hlídky, kdykoli se něco stane nebo někdo zmizí okamžitě mi to přijdte nahlásit. Dorozumívat se budeme pomocí hůlek.‘‘ řekl Lubos a z jedné truhly kterou měl položenou na stole vtáhl deset na chlup stejných železných hůlek na jejíž špičkách byl přidělán malý průhledný třpytivý krystálek a každému členovi společenství dal jednu. ‚‚ Je to naprosto nová věc. Pomáhá to zvýšit účinky kouzla nebo kletby kterou vyšlete. Pokaždé když do hůlky soustředíte svoji magii krystal se zbarví podle toho jakou magií vládnete. Sám mám jednu a musím říct že mi to mnohokrát při bitvách z nemrtvými zachránilo krk. Ted‘ se rozejděte a každý se přilepte na šlechtice kterého jsme vám určili!‘‘ řekl a ukončil svůj proslov. Poté, co se z hlavního štábu vytratil poslední člen společenství, si Lubos šel lehnout nahoru do ložnice, protože už dva dny nespal.
Chapter 4 Lži pod střechou
„Na úvod bych rád upozornil na smrt mého blízkého přítele, Cairna Bloodhoofa, která mě osobně skolila a je citelnou ránou na štítu Hordy.“ Tak zněla první věta celého setkání. A k Miguellovu údivu, nebyl to nikdo jiný, než Garrosh, kdo takhle zahájil sněm. „JAK SE OPO… Ja..Jak…Jak se to stalo?“ dusil v sobě Miguello ten ohromný vztek, tu zlobu. V ruce svíral své kladivo a strašně moc chtěl Garroshe provrtat jedním ze svých nejkvalitnějších blesků. „To nikdo neví, moudrý Shamane. Musela to být jistě nešťastná náhoda okolností, Cairn je… byl přece velmi mocný válečník.“ Jeden z úzkých přívrženců Garroshe, mladý a jedovatý ork se nevydržel nepousmát. To už Miguello nevydržel, a seslal na sebe kouzlo zvané „Mistr Elementů“ a hned potom „Elektrický Paprsek“. Kouzlo bylo tak silné, že orka odhodilo mezi dva trámy, na jednoho z Kor’konských elit. Zařval ale jen jeden z nich. Garrosh tímto činem zůstal naprosto ochromen a o slovo se začali prát všichni ostatní. Až na Miguella, ten byl tichý a jen naslouchal každému z hlasů, který překřikoval jiný, další. Po chvilce přeřvávání se… zařval. „DOST!“ na pár vteřin se odmlčel, všichni ostatní se strachem zmlkli, a on mohl pokračovat. „Vážení, na této situaci není absolutně nic směšného, a každý, kdo chce jeho památku znesvěcovat, nebo pošpinit skončí stejně! Stojíme na hraně obrovského problému, který může Hordu velmi silně zasáhnout. Morální rána, kterou utrpěla únosem Thralla je ještě mnohonásobně posílena vraždou Cairna Bloodhoofa, našeho blízkého přítele. Právě proto teď musíme vyléčit alespoň jednu z těchto děr v morálce nás všech!.“ „Oživit Cairna?“ Zeptal se zaskočeně a s lehkým úsměvem Garrosh. „Najít Thralla!“ Zvolal hlasitě a největším sálem Grommash Holdu se ozvalo ještě hlasitější. „ANO!!! Musíme najít Thralla.“ Souhlasili všichni. „Naštěstí … naštěstí,“ mluvil Garrosh stále trochu otřesen tím bleskem, vědom si nemožnosti nic říct, protože Miguello byl podle pravidla msty v právu „jsem s tímhle už trochu počítal, potřebujeme získat co nejvíce informací o tom, kde se Thrall nachází a kam s ním má Alliance namířeno. Měli bychom je začít stopovat, povolejte vrrky.“ „Tóž šak co tén élfoň co sme ho ukrádnuli z tých ostróvků dóle, tož ten by móhl něéco zvědít. Šak? Nechal se slyšet i Vol’jin. Garrosh se při jeho slovech ale jen zadíval na zem, zakřenil se a naštvaně vydechnul. Pak přes zuby procedil. „Ach ano, ten elf.“ I úplný hlupák v tu chvíli mohl poznat, jak nerad by Garrosh prozradil, že má v záloze Aliančního zvěda. To špatné na věci bylo, že Orgrimmar v Garroshe věřil a něco takového by je nikdy nenapadlo. Miguello se cítil sám, jako nikdy. Věděl, že když řekne pravdu, nikdo mu neuvěří a jeho pozice bude jistě zatracena. „Přiveďte sem toho elfa, musíme z něj dostat, kde je náš vojevůdce, musíme od něj zjistit, kde je Thrall!“ zvolal neznámý troll v látkové kápi.
Mezitím za Branami Stormwindu
Kapitola 4.- První střet
Lubos se toho dne vzbudil velice pozdě. Oblékl si svoji róbu, černý cestovní plášt‘ , vysoké černé boty a za opasek z vlčí kůže si zastrčil hůlku. Sešel ze schodů do obývacího pokoje kde byl na stole pergamen z včerejším hlášením. Lubos jej rychle přečetl a otevřel si jednu láhev vína. Ještě to nezačalo…pomyslel si v duchu. Chvíli tam jen tak seděl a popíjel. Po pár minutách se ozvalo hlasité bouchání na dveře. ‚‚ Lubo! Otevři sakra! Slyšíš mně?‘‘ řval za dveřmi něčí hlas. Lubos otevřel a u dveří stál u nich Letharius. ‚‚ Rychle! Musíš se mnou někam jít!“ vyhrkl mág a rozběhl se směrem k místu kterému se říkalo Obchodnická čtvrt‘. Lubos ho následoval. Zanedlouho byli už na místě uprostřed náměstí stálo asi deset maskovaných očividně lidských černokněžníků. Byl mezi nimi i jeden gnom a dvě ženy. Všichni měli hůlky jako členové Mephistosu. Krystaly zářily černou barvou a černokněžníci metali kletby všude kolem sebe. Okolo nich byla těla několika lidí, trpaslíků a jedno tělo dreaneie. Divné bylo to, že žádný ze Stormwindských vojáků nebyl nablízku aby vyhlásil poplach. Lubos vytáhl hůlku, Letharius ji měl už vytaženou. „ Sami to nezvládneme! Kde jsou ostatní Lethariusi?“ zeptal se Lubos a vzápětí se jen o vlásek vyhnul kletbě kterou vyslala jedna ze zamaskovaných žen. Z Lethariusovi hůlky vystřelil proud ohně přímo na jednoho z černokněžníků ale ten ji líným mávnutím hůlkou odrazil přímo do jednoho z domů který vzápětí začal hořet. Lethariusův obličej se skřivil do grimasy plné vzteku a začal posílat jednu magickou střelu za druhou na toho černokněžníka který odrazil jeho kouzlo. „ Co to děláš? Zbytečně plýtváš silami! Útoč na ty proti kterým máš .....“ Lubos větu nestihl doříct protože v tu chvíli na něj čtyři z černokněžníků vypálili naráz jakési temné zaklínadlo. Věděl že už jí neuhne tak se pokusil vytvořit kouzelnou štítovou bariéru která by kouzla zastavila. „ Eren’durin!“ vykřikl a před ním se zjevila průhledná, lehce zářící se stěna. Kletby prudce narazily do bariéry a Lubose to odmrštilo o několik metrů dozadu. Z Lethariusovi hůlky vystřelil paprsek rudého světla a zasáhl jednu z žen do hrudi, žena zavyla a sesunula se k zemi. Ostatní černokněžníci vypálili kletby po Lethariusovi ten se jim obratně vyhýbal, ale té poslední kterou vyslal ten gnóm se nevyhnul a zasáhla ho do obličeje. Nezařval ani nevydal žádný jiný zvuk, jen padl k zemi. Lubos jen zděšeně přihlížel. Poté se ho zmocnil vztek, postavil se a začal po gnomovi pálit jedno kouzlo za druhým jen aby mu způsobil bolest. Došlo mu že proti nim sám nic nezmůže a rychle se schoval za roh jednoho z domů. Slyšel jak černokněžníci něco hulákají a pak se ozval zvuk výbuchu. Vykoukl zpoza rohu a všiml si že střed náměstí i s vysokým dubem je celý spálený a okolo něj těla černokněžníků. Těl nebylo jich ani pět, možná tak dvě, kam se poděli ostatní nevěděl, vyběhl směrem k místu výbuchu a když se uprostřed náměstí otočil, spatřil, jak na střeše hostince stojí Darthellas a vedle něj další tři členové společenstva. Bojovali se zbytkem černokněžníků. Bohužel nepřátel bylo více tak byli nuceni ustupovat což nebylo snadné když po nich z každé strany létali nejrůznější kletby. Lubos vyslal temné kouzlo na gnoma který bojoval z Menarionem. Gnom vykřikl a z krčních tepen mu vytriskl proud rudé krve. Padl k zemi, škubal sebou a snažil se zastavit krvácení. Zčistajasna se kolem zjevil i zbytek členů Mephistosu. Všichni naráz vyslali na zamaskované nepřátele omračující kouzlo. Nejvyšší zamaskovaný černokněžník vytvořil jakýsi temný štít od kterého se kouzla neškodně odrazila. Poté se černokněžníci teleportovali pryč.
Kapitola 5.- Výslech
Útěk těch černokněžníků byl rychlý, jediný kdo z nich živý zůstal na bojišti byl ten gnóm kterého Lubos skolil tou pro ostatní kněze nechutnou kletbou. Ted‘ ten gnom seděl před ním a zbytkem Mephistos přivázán k židli. „Tak, ted‘ nám řekneš co jste zač ty malej ubohej bastarde!“ zařval na něj Lubos. „ Klid, Lubo..“ řekl mu Darthellas. „ Od tebe to sedí ! Ten zatracenej parchant zabil Lethariuse! Zabil ho!!“ řval Lubos na celý dům, chtěl ho zabít hned, chtěl aby ten gnom trpěl. „ Já vím ale myslím že i ostatní souhlasí s tím že ho prvně vyslechneme než ho zabiješ.“ Řekl neobvykle klidně Darth. „ Má pravdu.“ Řekl Anadrion a ostatní přikývli. „ No dobře…Tak..Jak že se to ten bastard jmenuje?“ zeptal se Lubos. „ Spackle Thornberry, významný gnomí čaroděj a taky šlechtic.“ Řekl Aryon. „Ok..takže ty malá svině…Kdo ještě patří k tý vaší sebrance? Mluv!“ Gnom se usmál a jeho obličej vypadal odporněji než normálně „ Nic vám neřeknu vy ubozí špinavý smrtelníci! Mistr mně odmnění až zjistí jak jsem za něj bojoval a jak jsem vám nic neprozra…“ nestihl doříct to co chtěl protože ho Lubos udeřil do žaludku tak moc že gnomovi vyprskla z úst krev. „Ptal jsem se, kdo patří do tý vaší sebranky.“ Zavrčel na něj Lubos. „Nic neřeknu! Nic ! Nic! Nic!!“ Lubose se zmocnil vztek, vytáhl hůlku a zaburácel: „ Dun’gal mok dor ren!“ Gnom začal řvát bolestí a škubal sebou jak nejdivočeji dokázal. „ Né! Musíme ho vyslechnout!“ zařval Darthellas a kouzlem vyrazil hůlku Lubosovi z ruky. Gnom se celý třásl a řekl: „ Povím….. vám to..všechno…jen..mi už neubližujte….“ Lubos se vítězoslavně usmál, jeho kouzlo zapůsobilo. „ Tak mluv!“ Gnom polkl a spustil: „ Jsme věrní služebníci našeho Mistra a naším úkolem je….“ Zčistajasna se gnom opět rozeřval a něco rozpálilo provazy kterými byl připoután k židli a on se svalil na zem. „ Mistře! Já nechtěl! Oni mne donutili! Donutili mně! Smilovaní!“ kvílel a místnost začal naplnovat puch spáleného masa. Svíjel se na zemi v bolestech a prosil o smilování ostatní členové Mephistosu jen užasle zírali co se to z jejich zajatcem děje. Až po pár sekundách gnom naposled vykřikl a ztichl….. byl mrtvý. Všichni jen užasle pozorovali gnomovo mrtvé tělo. Darthellas vstal strhnul gnomovi propálený, zakrvácený rukáv košile. Gnom mněl na rameni zvláštní znak, připomínal kladivo překřížené s půlměsícem a ted‘ vypadal jakoby ho právě někdo vypálil nažhaveným kusem železa. „Hmmm“ zabručel Darth. „Podivné znamení. Připomíná vám to něco?“ ostatní jen zavrtěli hlavami. „ Alespon‘ ted‘ víme jak poznáme členy té sebranky.“ zabručel Lubos. Poté gnomovo tělo Menarion spálil a odešel spolu z Anadrionem na hlídku. Ofidor s bratry Rheniusem a Rhenionem šli zařídit věci okolo Lethariusova pohřbu. Evetras šel do paláce aby jim tam vylíčil co se stalo ale tak, aby se nedozvěděli nic o Mephistosu, koneckonců byli tajné společenství. Aryon, Etrymus a Darthellas šli sledovat šlechtice kteří jim byli přiděleni. Lubos zůstal sám v celém domě. Hlavou mu proplouvaly myšlenky na černokněžníky a znamení na gnomově rameni. Otevřel si láhev vína a zhluboka se napil. Když už byla prázdná otevřel si další a další postavil se a dopotácel se do ložnice kde padl na postel a usnul.
Mezitím v Orgrimmaru
Chapter 5 Účel světí prostředky
Garrosh mohl už jen přikývnout. Asi o deset minut později už před Garroshem klečela vysoká vyzáblá postava. Hlavu měla skloněnou k zemi a jediné, co bylo vidět byl její účes v podobě dlouhého copu v barvě zanešeného rybníka. Její kůže byla světle fialová, až trochu do modra. Ale to, čeho si všichni v místnosti všimli hned, jeho hlas byl vyrovnaný, tichý a nevzrušený. „Omlouvám se, chtěl jsem si vzít oblek, ale pozvání mi přišlo poněkud pozdě a tak jsem měl docela na spěch.“ Sotva to dořekl, Garrosh nepatrně přikývnul stranou, a jeden z jeho nohsledů vytáhl pochodeň a praštil s jejím druhým koncem elfa přes obličej. „Proč mě bijete? Stejně jsem nevěděl, zdali by byl vhodnější motýlek, nebo kravata.“ Na Garroshově čele vyběhla žíla silná asi jako tužka. Otočil se stranou, nadechl se, rychle se otočil a jako blesk zasadil elfovi ohromnou ránu pěstí do hrudníku. Elf zakašlal a na zem už z jeho úst pomalu kapala krev. Miguello odvrátil zrak, protože podobné zacházení nenáviděl. Stačilo mu už jen naslouchat, jak řve elfovo nitro. Tohle není férové, ten elf se nemá jak bránit, nemůže nic dělat. „Nemám se nastavit nějak, vhodněji? Aby se vám lépe mlátilo?“ Garrosh kývnul a dva Kor’koni začali každý, vždy jednou z jedné strany střídavě mlátit elfa do hlavy. „Tro-chu do-le-va pro-sím.“ Cedil mezi zuby sekaně s každou ranou jednu slabiku. „Už toho mám dost!“ Zařval Garrosh a vytáhl malý kovový nožík. „Ach ano, krev mám rád.“ Opáčil elf. Garrosh ještě přehodnotil své myšlenky, písknul na jednoho z Kor’konů a něco mu zašeptal. Elf to evidentně slyšel a poprvé za celou dobu mu v oku svitnul náznak velikého strachu. „NE! Bič boží NE!“ Chvilku všichni jen tak stáli a Garrosh občas vrazil elfovi pěstí, prý aby řeč nestála. O pár minut později byl k zaslechnutí dusot koně. Velkého a obrněného koně. Více obrněných koní. Grommash Hold zalilo světlo. Svaté, až zajídavé světlo. Do sálu vešly tři postavy. Dva Krvaví Elfové a jedna Krvavá Elfka. Byly to legendy světla, přezdívané těmito jmény. Na levo Worm, na pravo krásná Kara a mezi nimi, vznešený Elendil. Všichni tři, naráz, jako seřízené hodiny vytáhli malou rukojeť bez čepele a jako trénovaný sbor pro sebe potichu pronesli „Whip Dieu!“ Z malých rukojetí vyšlehly dlouhé a úzké paprsky světla, které se svíjely jako had. Všichni tři věděli, že pokud je Elf svatý kněz, tento způsob mu nijak neublíží, naopak posílí. Kara k němu přistoupila a špičkou prstu rozsvíceným jasným světlem se dotkla jeho zad. Vypálil se mu tam malý zčernalý kráter a elf zavyl, jako právě raněný vlk. „Je to Stínový Kněz“ pronesla medovým hlasem Kara, usmála se a vrátila se na místo, odkud vykročila. Ten vprostřed, Elendil, kývnul, a jedním šlehem vypálili na elfových zádech černou skvrnu o obrazci šesticípého kříže. Elfův řev zaplnil celý sál a ještě o pár vteřin později stále zněl. Elf se svíjel na podlaze jako by byl prošpikovaný otrávenými šípy. Worm si sundal rukavici a dýchnul si na rukua pronesl „Light Saints“. Ta jakoby podivně začala zářit. Přistoupil k elfovi otočil jeho obličej, aby se ho mohl dotknout, a jako křišťálovou kouli jeho hlavu uchopil. Světlo šlehalo Elfovi z očí, uší, nosu i rtů. Řval tak nesnesitelně, že se jeden z Kor’konů svalil na zem. Ani Miguello tak hrozný řev od elfa nikdy neslyšel. Garrosh se k elfovi naklonil a řekl, „Ty víš, co chci slyšet, kdepak ho schovávají?“ „My… myslim… myslim si, že potřebuju ještě .. ještě trochu …podrbat na zádech.“ Opáčil k překvapení všech elf. V Miguellových očích stoupnula jeho chrabrost k nebeským výšinám. Sám pochyboval, jestli by něco takového vydržel. Garrosh se jenom zvednul a pokynul pravicí. Worm věděl, co má dělat. Přistoupil k elfovi, obtočil mu světelný bič kolem krku a začal stahovat. Elf řval a začínal se dusit, ale stále nic neříkal. Už i Garrosh pochopil, že na něj musí jinak. Věděl, že Elfové jsou čistá stvoření. Tvorové čisté a jasné modré krve. „Nedal jsi mi na vybranou.“ pronesl Garrosh chladně. Znova se chopil dýky. A místo toho, aby do elfa řezal hlava nehlava, vzal jeho ruku a udělal mu na ní malý zářez. Elfovi zjevně došlo, proč a začal se svíjet, řvát a kopat kolem sebe. Nechtěl se nechat. Garrosh přikázal, aby ho čtyři z Kor’konů drželi. Garrosh uchopil do levé dlaně čepel dýky a proříznul si dlaň. Téměř okamžitě začala z ruky ukapávat černá, hustá krev. „Ne, ne PROSÍM NE!! Vím jen, že se někde chtějí potkat.“ Řekl elf, jeho chrabrost byla ty tam. Čistota jejich krve byla to nejcennější co kdy elf může získat. „Víš víc?“ pronesl Garrosh „Ne, ne ne, nevím, prosím nedělejte to“ prosil elf. Garrosh natáhnul ruku nad jeho a řekl „Opravdu ne?“ „ZTRACENÉ OSTROVY!! PŘÍSAHÁM! ZTRACENÉ OSTROVY NEDALEKO MAELSTROMU, Prosím nědělejte to!! Víc nevím.!!“ řval elf z plných plic, plakal. „Moc pozdě,“ řekl Garrosh ledovým hlasem a kápnul do elfovy rány kapku své černé krve. Elf zmlknul, pláč přestal. Z místa rány se najednou po celém těle začala šířit čirá tma. Fialovomodrá kůže začala černat a oči elfa vyhasínat. Lehnul si na zem, a slepýma očima hleděl do nicoty. Věděl, že má před sebou pár posledních nádechů. A opravdu, o pár vteřin později vydechl naposledy. „Jsi naprosto zaslepený, Garroshi, jsi pouhý násilník a vraždíš pro zálibu a pro pocit moci.“ Řekl tiše Miguello na jeden nádech a potom pokračoval. „Potřebujeme silná vojska o Žumpech a Bersekerech. Ty tam, piš. dvě sta Žumpů, stovka Trollích Bersekerů a padesát Knězů. K tomu ještě třicet Jezdců na Wywernách a pětapadesát Rytířů Kodo. Zítra vyrážíme hlídat Ztracené ostrovy. A připravte si sítě. Budou tam Goblini.“ Miguello tak skončil poradu a už bez jediného slova odešel. Noc byla ještě horší, než ta předchozí. Sen o mučení a smrti Cairna, asi tak stokrát za sebou, bez přestávky, bez probuzení.
No víš...já jsem takovej že nic nenechám náhodě alepson co se týče rp příběhů mněl jsem to ksopírované všechno od doby co jsem přestali aktivně dávat nové kapitoly nebot z migem nemáme už tolik času snad o vánočních prázdninách nebo i dřív..
Neee, nechte to na Vánoce, to bude milé. :-D Navíc, už je to celkem blízko, o trochu víc než 2 týdny a máme je tu, mno a dárky? Ještě žádný nemám, to je špatný, nějak musím něco vymyslet. :-(
Takže jako vánoční dárek novou porci chronicles of cataclysm?:D Ok, zkusím se domluvit z Migem (jestli ho seženu) btw. možná v brzké době tu dám jinou povídku tu která souvisí z mojim DK znáte ho už z chroncilesů pod jménem Mauri Bronzebeard :)
Tak tedy na Vánoce, OK to beru, já toho moc nedostanu, letos jsem příliš zlobil :-D Mno ale uvidíme, třeba bude pod stromečkem i něco jiného než jen ponožky (ne že bych je nepotřeboval).
i jo kdiz sem to videl tam mi teda vazne klesla huba :D heska tvorba ctu to :D sem jen na zacatko ale je to supr :D jen toazka pro ti co to uz ptrecteli celi sem tam i ja :D
To říkáš MĚ? :D ten kdo tu od wow odešel kvůli holce? :D a přesvědčuješ tim mě nebo sebe? :D jako... já to samozřejmě vim, a nezazlívám vám nic... jenom je to takový blbý pořád něco slibovat a pak to nedodržet ne? :)
