Mno... za casu kdy se doma a ve skole nudim, jsem se rozhodl napsat take RP pribeh - tak preji pekne pocteni. Jeste dodam, ze me samozrejme zajimaji vase nazory a komentare a to jak pozitivni, tak negativni. Take se pokusim v dohledne dobe pridat dalsi kapitoly.
Kapitola 1.
Chlad... Všude... Sněží... Zmorry stál na vrcholku jednoho z útesů zasněženího průsmyku ve Storm Peaks. Z nebe se pomalu snášely těžké, sněhové vločky a zaplétaly se Zmorrymu do vlasů. Zmorry nehybně stál a uvažoval. Bylo to již hrozně dávno... Mladý a nadějný učedník elfské akademie vrahů. Pak přišel osudný úkol... Zavraždit lokálního velitele Scourge v západních Plaguelandech. Nebyla potíž dostat se do černé citadely, ale... Když zamaskován čekal až bude tento velitel o samotě, měl pocit, že je neustále sledován. Ustoupil do tmavého kouta menší místnosti, ale pocit nezmizel. Začalo mu být chladno... Konečně šarži scourge opustil poslední z Hnusů a elf se mohl dát do práce. Zamaskován se pomalu plížil ke své oběti. Pocit chladu narůstal a mladý vrah měl dojem, že se mu srdce snaží prodrat až do krku... ,,Klid, jen mu vrazíš dýku do krku, pořádně zalomíš, aby neměl šanci přežít a zmizíš v obláčku dýmu. Bude to jako porcovat kuře takže klid.´´ Uklidnil se a vytáhl dýku, ale pocit chladu nezmizel. Jakoby mu ztuhly nohy... Zmorry se podíval dolů a měl je zamrzlé v ledu. Ze země vyrazily těžké řetězy a celého ho spoutaly. Vrah chtěl použít jeden ze svých triků a zmizet, ale pod krkem se mu objevila masivní, zeleně vykládaná čepel. V čepeli se ,,vznášela´´ lebka a měl v hlavě pocit, že k němu meč promlouvá... Tisíce vět naráz a všechny o tom samém:,, Sledoval jak umírám... ZABIJTE JE VŠECHNY!... Můj syn mne zavraždil...´´ ,,Vidím, že tu máme nezvanou návštěvu. Veliteli měl byste si zabezpečit citadelu lépe,´´ pronesl jakýsi chladný hlas. ,,Ano pane,´´ odpověděl polorozpadlý nemrtvy charakteristickým chraptivým hlasem. Poté Zmorryho zavřeli a pravidelně mučili. Trvalo to snad věčnost, až k němu jednou přišel Rytíř Smrti, který ho tenkrát chytil. Odvázal mu řetězy. ,, Možná je v tobě trochu víc chlapče. Čekal jsem, že už budeš dávno mrtev. Pojď se mnou.´´ Vešli do oné místnosti kde byl vrah chycen. čekal tam ještě jeden Rytíř Smrti. ,, Pánové seznamte se. Tohle je baron Rivendare a já lord Darion Mograine. Chceme ti dát nabídku, která se neodmítá. Vlastně ti chceme dát dar mladíku...´´ lord se na chvíli zamyslel a pak pokynul baronovi:,,Rivendare?´´ Baron Rivendare si z rukavice odepnul malý, lesklý předmět. ,, Vem si to ty červe!´´ - když to říkal, hrál mu v očích pobavený výraz. Zmorry na chvíli podlehl sarkasmu a zamyslel se, že by mohla být zábavná podívaná kdyby se baron svým šátkem přes ústa a nos začal dávit, kdyby ho polknul. Nicméně Zmorry s nechutí předmět přijal a k jeho úžasu zjistil, že je to střípek ledu. Zmorrymu zatrnulo... Nabyl pocitu, že v dáli slyší zpívat dívčí hlas... krásný a zároveň děsivý soprán. Elf se pořádně zadíval do onoho střípku. Uviděl v něm zasněžené pláně. Padaly těžké a pomalé vločky. Pohled se stočil k malé ležící postavičce. Pohled se přibližoval a Zmorrymu se zatajil dech. V postavě poznal elfskou dívku, ležící na zádech v cestovním plášti. Zmorrymu se v očích objevily slzy. Tenhle pohled znal. Vracel se mu v jeho snech a nevěděl co tyto sny znamenají. Rivendare ho upřeně pozoroval a vypadalo to, že se pohledem baví. Pohled se zvolna přiblížil až k tváři Krvavé elfky. Z pootevřených rtů, zbledlých mrazem tekl pramínek temně rudé krve, který zabarvoval sníh dočervena. Její zelené oči pomalu dohasínaly... Najednou střípek zčernal a vyletěl elfovi z ruky rovnou do hrudi a projel tělem elfa až k srdci. Mladý elf se sklátil a upadl do komatu. Probudil se opět na mučidlech. ,, Ááá... Hračka se probudila. Patchwerk si chce hrát!´´ Zmorryho nervy prošel vjem hromového hlasu a začal se obávat nejhoršího. Nechali Hnuse, aby si s ním... ,,pohrál´´. Hnus začal pomalu natahovat skřipec, ale skrze elfovo očekávání praskajících kostí Zmorryho tělo jen napnul - to mu přišlo divné a dojem, že se z něj stane hadrová panenka pro děsivou parodii malého dítěte ho nijak neuklidňovala. ,, Hračka má hodně ran. Hračka nechce umřít. Patchwerk se zlobí. MOC ZLOBÍ!´´ řval Hnus. ,,Patch si chce hrát. Patch nemůže. Rytíř chce hračku. Rytíř nechce Patchwerka nechat hrát.´´ Skoro to vypadalo, že se začne vztekat jak malé děcko, ale spíš to vypadalo, že je to Hnusovi líto, ale najednou se rozjařil:,, Hračka má moc pěkný obličej. Patchwerkovi líbí.´´ Hnus, který se označoval jako Patchwerk uchopil svůj kovový hák na řetězu. ,, Patch udělá hezčí.´´ Zmorrymu ztuhla krev v žilách. Patchwerk lehce máchl řetězem. Vrah se rozeřval agonií, kterou mu Hnus způsobil. Hák projel Zmorryho obličejem, tak aby ho nezabil, nicméně mu nalouskal lebku jak skořápku oříšku. Buď to bylo štěstí nebo Patchwerkova zručnost, že hák si nevzal i elfovo oko. ,,Patchi dost!´´ ozval se Mograinův hlas. ,,Jeho čas ještě nepřišel.´´ Hnus poslušně odešel k vedlejšímu skřipci a za pár sekund se ozval nelidský řev, následován zvukem praskajících kostí a trhání masa. Mograine se sklonil nad Zmorryho obličejem. ,, Hmmm... to si ještě s tou hroudou masa vyřídím. To zranění vypadá ošklivě a napadá mne jen jediná možnost, jak tě udržet v použitelném stavu a možná i potvrdí jestli byl můj dojem správný.´´ Lord zvedl ruku před to co zbývalo z elfského obličeje. Ruka začala temně zeleně zářit a pak z ni vyrazila zelená a černá vlákna do Zmorryho rány, jehož rána přestala pomalu krvácet. Mograine se usmál a naplno vypálil Cívku smrti elfovi rovnou do obličeje. Zmorry se v řetězech napnul a jeho tělo opět povadlo. Mograine povolil řetězy a odešel. Běhěm pár minut možná i hodin se rána stáhla a vytvořila velkou jizvu a elfova kůže výrazne zbledla, ale elf to necítil. Byl opět v komatu.
Jak je libo :) - tentokrát to bude trošku delší a drnější. Mimochodem Míšo - co se týče masochismu - snažím se ty scény popsat aspoň trochu realisticky.
Kapitola 2. - Šarlatový Masakr (Scarlet Massacre)
Sněžení polevilo a Rytíř Smrti vzpomínal dál. Vzpomínal na okmažiky kdy se probudil. A cítil se jinak. Vzpomínal jak se tenkrát podíval na svou hruď a na ni zčernalé, chladné místo - památku po černém střípku ledu. Jeho pozornost upoutala také barva jeho kůže a pak to uslyšel... Hlas, při kterém ho mrazilo v zádech. Hlas který zněl jako sám Osud. Hlas Krále Lichů. Také vzpomínal jak vstoupil do výcviku Rytířů Smrti a jak poprvé jeho runový meč projel krkem jeho první oběti. Vzpomněl si na masakry stoupenců Scarlet Crusade a na následující bitvu u kaple Light´s Hope, kde zraněný Král Lichů ustoupil do pevnosti v Acherusu a vrchní velitel Argent Crusade - Tirion Fordring dal Rytířům Smrti příležitost - i když velice nepravděpodobnou - začít nový život a postavit se Arthasovi. Tak začala Zmorryho pouť s nově nabytou svobodnou vůlí. Snažil se začít znovu, ale všude ho provázel stín jeho temné minulosti jako poslušného pěšáka armády, která otřásla samotnými základy Azerothu a podle toho se k němu všichni chovali. Jeho zbývající přátelé a rodina se od něj odvrátili. Nikdo s ním nechtěl moc mluvit a když, tak jen velice krátce a nikdo nevyhledával jeho přítomnost. Zmorry se na oplátku uzavřel skoro celému světu žil jen sám pro sebe. Jediné pobavením, které se mu mohlo naskytnout snad poprávu ostatní odsuzovali. Doslova si vychutnával, když mohl bestiálně vraždit. Když už ho všichni nenávidí, proč by on nemohl nenávidět on ostatní?. Občas i rád vzpomínal na časy svího výcviku, když pobíjel přívržence Scarlet Crusade. V té době chtěl padnout. Nechtěl sloužit Arthasovi a ještě před koncem svých dnů, si chtěl užít aspoň trochu zábavy. Zmorry se opět ponořil do vzpomínek. Stál uprostřed bitevního pole. Všude kolem něj zuřila bitevní vřava. Jeden Hnus nabral svým hákem nějakého člena Scarletu v kápi - možná kouzelníka a odhodil ho. Vzápětí padnul pod paprskem zářivého světla z nebes vyvolaného asi Paladinem. Dalšího vojáka Scarletu roztrhalo hejno ghúlů. Všude bojovali Rytíři Smrti s armádou Scarlet Crusade, kteří obvykle umírali bolestivou smrtí. Jeden voják se právě řítil na Zmorryho. Ten vytáhl svůj obouručák a ošklivě se zašklebil. Nechal k sobě vojáka doběhnout. Voják v červenobílé zbroji máchl mečem a Zmorry paríroval s takovou silou, že vojáka od sebe odstrčil. Poté čepel Rytíře Smrti zeleně zazářila a elf sekl po svém protivníkovi. Meč prosekl jeho zbroj a kousek odpadl. Zmorry viděl efekt jeho útoku. Meč zanechal po sobě ránu s černými okraji jakoby poleptané kůže. Vzápětí černá látka zajela do rány a bylo vidět jak se vojákovi rozlila i do těch nejmenších žil. Voják zařval bolestí. Zmorry shora sekl svou zbraní. Úder prosekl klíční kost a pokračoval šikmo dolů. Vojákovi začala téct krev z úst. Elf vyčaroval Cívku Smrti a vpálil ji do zraněného vojáka, aby ho dorazil. Voják se pokusil zakřičet, ale nebylo to možné. Ozvalo se jen směšné zabubláni z jeho úst a svalil se na zem. Najednou Zmorry vzplál jasným plamenem, vyvolaným jakoby z nebe. Zmorry vydal neelfský skřek a spatřil kněze, který odříkával další magickou formuli. Rytíř Smrti nehledě na bolest se rozběhl. Věděl, že to bude teď jen hra o čas než ho zabije nebo bude zabit. Ze země pod knězem vyrazily ledové kry s tenkými a elegantními řetízky, které měly tu nepříjemnou vlastnost, že svou obět spoutaly a to velice pevně. Zmorry techniku tohoto kouzla vybrousil k dokonalosti. Oběť by neměla utéct. Nicméně kněz stačil doříci formuli kouzla. Rytíři v ebenově černé zbroji začalo hučet v hlavě a pak se dostavila bolest. Tisíce jehel prošpikovalo jeho mozek. Elf padl na koleno a měl pocit, že mu oči vypadnou z důlku. Zmorry vztáhl ruku ke knězi. Kněžský novic se snad zalekl elfovy ošklivé grimasy umocněné jeho jizvou takřka přes celý obličej, ale spíš to bylo účinkem jeho kouzla. Ovzduší kolem kněze se prudce ochladilo a doslova mu ztuhla krev v žilách... A pár mu jich popraskalo. To byla rytířova příležitost. Zvedl se a pomalým těžkým krokem vyrazil ke své oběti. Napřáhl meč a bodl mladého kněze do břicha. Nechtěl ho zabít... Chtěl si ho vychutnat. Vytáhl čepel zbrocenou krví a lehce s ní máchnul. Rytíře Smrti postříkala teplá krev z knězovy krční tepny. Najednou uviděl jak zezadu vyrazil kůň s rytířem Scarlet Crusade v sedle pronásledován jiným Rytířem Smrti na svém válečném oři. Zmorry natáhnul ruku, z které k rytíři vypálil paprsek černé energie. Ten rytíře obmotal a vyhodil ze sedla směrem ke své zkáze. Obouruční runový meč se ladně zakousl rytíři ještě za letu do krku a oddělil jeho hlavu od těla. Rytíř Smrti, který toho rytíře Scarletu jen vyloudil ďábelský smích a pokračoval ve své jízdě dál. ,, Ale no tak, no tak... Klidni se hochu. Takhle se jejich těla nebudou moci použít ani na sešití Hnusů,´´ pronesl kdosi za ním. Zmorry se otočil a spatřil jiného elfa. Byl to blízký spolupracovník Mograinea - Kolthira Deathweaver. Zmorry po něm vrhnul pouze kamenný pohled. ,, Jak tak tě sleduji s jakou chladnokrevností sklízíš svou úrodu... Ty precizní řetězy... Neučil tě snad samotný Amal´Thazad?´´ Mladší elf povytáhl svou ruku na úroveň hrudi. Ta rudě zazářila. Nakonec zazářila celá postava Rytíře Smrti , kterému pak zmizely spáleniny - památka po knězově Svatém Ohni. ,,Mograine má možná pravdu. Opravdu v tobě něco je,´´ reagoval Kolthira poté, co zjistil, že jeho podřízený si vybral cestu učení Krve. Mladší rytíři se obvykle uchylovali k umění, které vyučoval lich Amal´Thazad. Umění Mrazu. Krom těchto dvou učení ještě existovali Rytíři Smrti, kteří si vybrali cestu Bezbožnosti. Byly to děsivé karikatury paladinů, kteří obvykle rozdávali kolem sebe laskavost, požehnání a dobro. Tihle rytíři byli jejich pravým opakem - Šířili kolem sebe různé nákazy, oživovali ghúly a všude kudy prošli, doslova čpěla smrt a rozklad. Baron Rivendare byl jedním z nich. ,,Vaše kosti zůstanou v zemi, nebo alespoň na hřbitově!´´ zařval z povzdálí jakýsi důstojník Scarletu. Kolthira se Zmorrym si uvědomili, že jsou najednou obklíčeni. Elfové se k sobě přirazili zády, meče stále napřažené před sebou. ,, Kryj mne a já budu krýt tebe. Svou kůži neprodáme lacino. Za Krále Lichů. Bij! Zabij!´´ zařval Kolthira. Zmorrymu se na obličeji objevil ošklivý úsměve a pronesl: ,, Smrt se stále směje na nás. A my se smějem na ni.´´ Vojáci Scarlet Crusade se na ně vrhli a meče obou elfů rozsévaly smrt a zmar, kam jen oko dohlédlo,ale přesila byla ohomná. Zmorry neelfsky zaječel. Jeho čepel a kůže začaly rudě zářit. Jeho zářivě modrá bělma zčervenala a elf sám začal vidět rudě. Kolthira ucítil žár za svými zády a pochopil. Za chvilku se rozpoutala jatka. Meč mladšího elfa začal porcovat vojáky ve světlých zbrojích jak sekanou a po chvilce Zmorry vřísknul bolestí po zpětné vazbě kouzla. ,, Pozor chlapče. Tohle je nebezpečné kouzlo,´´ řekl Kolthira a jeho postava získala světle modrou auru. Pak vztáhl otevřené zápěstí, které zaťal v pěst. Rudě se zablýsklo v každém z nejbližších vojáků. Ozvaly se bolestné steny, chrčení a jekot jak asi desítce vojáku popraskaly cévy a dva Rytíře Smrti polila vařící krev Kolthirových obětí. Kruh se začal stahovat. Bojovníků Scarlet Crusade stále přibývalo, když v tom se zdáli ozval temný, těžký zvuk válečného rohu. Zmorry v dáli uviděl na nebi pár šmouh, které doprovázely jednu velkou - ty se proměnily v osedlaného Mrazivého Wyrma následovaného čtyřmi Val´Kyry. Řadami Scarletu projel mrazivý dech Wyrma. Nastal chaos a čepele Val´Kyrů si vybíraly svou daň. ,,Arathene tady!" zavolal Kolthira a upoutal pozornost jezdce na Wyrmovi, který počastoval další vojáky svým dechem. Když rež skončila, tak se ohromný nemrtvý drak snesl a jezdec seskočil. ,,Díky," řekl Kolthira. ,, Heh, zas ta sranda zbyla na mně," odvětil Arathen a přátelsky poplácal Zmorryho po ramenním krunýři. Zmorry po něm vrhl jeden ze svých kamenných pohledů...
Zmorry měl rád pocit, kdy byl po kolena v krvi, jen to nedával najevo. Sněžení mezitím už úplně přestalo a vysvitlo sluníčko. Světlo se odráželo na Zmorryho sněhobílých vlasech a vypadalo to na překrásný den. Ale v horách bylo počasí nestálé - to co vypadalo pěkně se mohlo proměnit v ošklivý blizard. V průsmyku se objevil obrys malé postavičky. Zmorry chtěl počkat, až se přiblíží a znovu se zahloubal do vzpomínek... Spadla první sněhová vločka z mnoha... Pomalu a lehce se snesla k zemi. Za ní další následována další... Začalo pomalu sněžit pomalým těžkým sněhem. Opět viděl okamžiky, kdy mu Rivendare dal onen osudný střípek černého ledu - a kdy uviděl tvář umírající elfské dívky. Nepamatoval si nic z dřívějšího života, než vstoupil do Akademie Vrahů. Jen měl pocit, že mu ta dívka připadá povědomě. Jedno ze základních pravidel Vraha bylo oprostit se ode všech citových pout, protože v budoucnu může získat kontrakt, kde jako cíl může být označen člen jeho rodiny nebo jeho někdo známý. Vrah by nad svou obětí neměl cítit žal nebo lítost (vyjma té sarkastické) a měl by svou smlouvu splnit. Zmorry se uchýlil k drastickému řešení. Vyhledal jednoho čarodějě - snad mága a alchymistu v jedné osobě. Za tučný poplatek mu umíchal lahvičku jednoho z nejsložitějších lektvarů, který mu vymazal paměť. Když se probudil, nepamatoval si nic krom asi posledních pár dní, kdy absolvoval složitou zkoušku Vrahů a vyhledal onoho šarlatána. Od té doby měl jen neskutečně vtíravý pocit, že v kousku jeho duše je jakési prázdno, že maličký kousek jeho samotného mu chybí. Krom toho byl Zmorry zvláštní Rytíř Smrti. Jako jeden z mála ulehal ke spánku. Jeho srdce již bylo dávno mrtvé, ale mozek s pomocí nekromancie a podobných umění stále fungoval. Snil. Už jako mladému elfovi se mu vracel stále jeden sen. Pokaždé se vracel do té zasněžené krajiny a pokaždé viděl umírající elfku. Byla půvabná - pro elfa jako květ bílého lotosu. Nikdy nesnesl pohled na to, jak ten květ vadne. Jak té elfce pomalu zhasíná světlo v jejích očích. Ale teď... teď když nebyl Vrahem měl příležitost poodhalit roušku tajemství. Přicestoval do Silvermoonu. Dlouho nebyl ve svém rodném městě, ale už mu takové nepřipadalo. Všichni obyvatelé města si rytíře v černé zbroji prohlíželi s pohoršeným výrazem na tváři. On sám za sebou uslyšel několik hlasů, které si o něm šeptaly. A věru nebylo to nic moc příjemného. Chtěl původně najít jednu osobu, i když to znamenalo riskovat krk, protože by musel vstoupit na půdu Akademie, kde už zcela určitě není vítán, ale pak vstoupil na zalidněné náměstí, kde se konal pravděpodobně nějaký trh, ale hlavně na druhé straně náměstí spatřil ohromnou budovu kapituly Paladinů. Najednou ucítil v sobě jakési těžko. Nevnímal obchodníky, kteří hlasitě vyvolávali své nabídky nebo se snažili usmlouvat co nejvýhodnější cenu. Nevnímal zvuk píšťaly ani elfky, které v barevných šatech tancovaly okolo hudebníka. Lákala ho budova řádu Paladinů. Měla otevřené brány a Zmorryho to pomalu táhlo dovnitř. Viděl, že uvnitř to žije. Všude pochodovali Paladini v zářivých zbrojích a pobíhali kněží v dlouhých róbách. Pár Paladinů postávalo před mohutnou branou - byli to velice mladí elfové. Když k nim přicházel, tak postupně upoutával jejich pozornost. O něčem se bavili a žertovali a on je vyrušil Rytíř Smrti. Zvědavě si ho prohlíželi jeho ohromnou jizvu, jen nejmladší z noviců řádu se mi díval do očí. Rytíř promluvil:,, Najdu zde služebníka světla?" Novicové vypadali, že veškerá jejich odvaha teď vyprchala. Ten nejmladší vyšel z jejich řad, předstoupil před Zmorryho a poněkud roztřeseným hlasem řekl:,, Ano - co potřebuješ?" Rytíř Smrti zničeho nic před ním poklekl a pomalu začal vyprávět. ,,Byl jsem věrný služebník Krále Lichů. Bojoval jsem a vraždil v jeho jméně nevinné u kaple Light´s Hope. Neuvědomoval jsem si, že mohou mít své rodiny a přátele, kteří mají o ně starost a čekají, jestli se vrátí z války, nebo jednoho dne je navštíví čestná garda řádu Silver Hand a jejich velitel jim oznámí, že jejich příbuzný hrdinně padl v boji. To však mé činy neomlouvá. Měl jsem v rukou jejich život a já ji sevřel v pěst. Žádám o odpuštění a tvé požehnání." Mladému Paladinovi údivem padla čelist. Slyšel hrozné zkazky o tom jak Rytíři Smrti brutálně vraždí své oběti. O tom, že jsou noční můrou všech bojišť a teď před ním jeden z jejich řad klečel a kál se. Ryhle si však vzpomněl na přísné mravy a pusu zavřel. V hlavě si projel řeč, kterou odříkávaly generace Paladinů a kněžích před ním a odpověděl tím samým nervózním hlasem:,, Ať jsou ti tvé hříchy odpuštěny, ale nikoli zapomenuty. Nechť Světlo ochraňuje tvou pouť." Pro mladého Paladina přišla teď ta nejtěžší chvilka. A zároveň ta nejhorší - uslyšel jak se za ním jeho starší přátelé smějí. Zanul zuby, jednu ruku položil Zmorrymu na čelo a druhá mu začala zářit zlatavým světlem. Načrtl ve vzduchu svatý symbol. Ten chvilku zářil ve vzduchu a rozplynul se. Ebenově černa zbroj začala vyzařovat také zlatavé světlo a pak také pohasla. Rytíř Smrti vstal a pronesl:,, Děkuji ti." Natáhl si kápi a poodstoupil, když zjistil, že si ho prohlíží vysoká elfka s dlouhými zrzavými vlasy v plné zbroji. Usoudil, že je to důstojnice řádu - a evidentně zde také nebyl vítán. Důstojnice ho pozorovala s tvrdým výrazem na tváři, ale pak stočila svou pozornost na mladého novice. ,, Výborně Worme - tak mladý a zvládl samotné Požehnání Králů. Jsem upřímně ohromena." Novic se zarděl a uklonil se. ,, Děkuji velmistryně Karo." Důstojnice se obrátila na ostatní učedníky řádu a potěšený výraz opět vystřídal ten tvrdý, kterým předtím pozorovala Zmorryho. ,,Co tu okouníte??? Jakto, že necvičíte? Zvládli jste snad už tu Pečeť? Že ne??? A mazejte na cvičiště a nepůjdete spát dokud se jí nenaučíte, pamatujte si, že lenost je zkázou služebníka Světla..." Zbytek už Zmorry neslyšel. Pokračoval k Akademii a cítil se lépe a i jaksi pobaveně tím tyjátrem, který sehrál novic s onou důstojnicí. Brána Akademie už nebyla tak velká a honosná jako vchod do kapituly. Elf k ní pomalu přistoupil a zabušil na ni svou plátovou rukavicí. Brána se pomalu a neslyšně otevřela. Vstoupil na nádvoří kde nikdo nebyl... Byl - Zmorry to cítil, byl tu vychováván a prošel náročným výcvikem. Když se plně zkoncentroval uviděl ve vzduchu pár obrysů, které tam být neměly. Byl připraven - před vstupem do budovy si k pasu uvázal měšec do kterého nejprv dal pár bezcenných oblázků. Kdyby ho už teď neměl, bylo by to dobré znamení, ale kolem pasu nic necítil a měšec tam stále byl. Prošel výcvikem proti zlodějům a jiným Vrahům. Pamatoval si, že největším nepřítelem Vraha byl jiný Vrah a poznal by kdyby se ho snažil někdo okrást. Takže ho přivítali se zbraní v ruce - mohli kdykoli zaútočit a tomu on musel předejít. Rytíř zařval na celé nádvoří:,, Objevte se. Vím, že tu jste a pár z vás i vidím. Studoval jsem tuto Akademii . Potřebuji tu s někým mluvit." Vrahové se začali objevovat a pár se mu jich objevilo za zády. Odtamtud se taky ozval zlý hlas:,, Žádná z loutek Arthase nikdy nestudovala naše umění." Zmorry mu chladně odpověděl:,, Co ty o tom můžeš vědět? Dokonce vím, jak uvažuješ. Je těžké prorvat dýku mým brněním když ani nevíš jestli je očarované, nemluvě o tom riskovat, že se netrefíš mezi jednotlivé pláty krunýře. Takže laskavě odlož tu garotu. Taky nemám zájem máchat kusem drátu někomu kolem krku," a pobaveně se ušklíbl. Věděl, že vraha zaskočil. V zadních řadách studentů se šířil ruch a rychle se blížil dopředu. ,, Tazdindo mon´. Zmorry tebe jsem tu dlouho neviděl. Hej poslouchejte to je Zmorry. Studoval tu katedru Boje. Rád tě vidim chlape. A kdo tě tak zřídil? To je jedno. Rád tě vidím," pronesl troll, který se prostrkal, až k němu. ,,Eh... Nazdar. Potřebuju s tebou o něčem mluvit," pozdravil elf a rozpačitě se podrbal na hlavě. Docela ho překvapilo, že ho někdo rád vidí, i když si z něj mohl troll dělat srandu. ,, Ááá. To bychom měli probrat u dobrého nápoje. Zvu tě."
nemůže to bejt jen o vraždění ;) - musí to mít i nějaký příběh.
Kapitola 4. - Ztracená Vzpomínka Zmorry s trollem zašli do místní putyky. Obsloužila je číšnice s náušnicí na dlouhém uchu. Když přišla, usmála se, ale jakmile spatřila modře planoucí oči Rytíře Smrti a jizvu přes celý obličej, tak ji úsměv na rtech poněkud ztuhnul. Vyslechla si objednávky a rychle odběhla. ,,Co tak najednou, že zveš Arthasovu loutku do hospody?" zeptal se elf. ,,Heh znám se s místním hostinským. Něco mi dluží... takovou menší službičku." Hosteska přinesla objednané nápoje. Před trolla postavila půllitr s pivem a před Zmorryho velkou sklenici s ledovým vínem, pěstovaným na políčkách v Tirisfalu. Nějaký laskavý mág mu ho vychladil a ze sklenice visely menší rampouchy. Troll se zachechtal:,, Zmorry ta hniloba už ti leze na mozek. Za chvilku budeš, jak jeden z těch fešáku, co poznají, že jím vypadla kost z pantů, dokud s ní nezačnou drhnout o něčí plot a brzo nebudeš mluvit, ale kvákat jak murlok." ,, To se neboj, tak zle na tom ještě nejsem," odpověděl Zmorry a upil ze své sklenice. Víno odrůdy Slzy Sylvanas mu chutnalo. Byo to víno červeno-fialové barvy a kupodivu sladké chuti. Chlazené bylo nejlepší. ,, Heh Zmorry. Pamatuješ na staré dobré časy našeho studia?" ,,Jak by ne Branko. Užili jsme si tam srandy až až... Vedení z nás mělo docela šoufl." Byo to poprvé co se Zmorry rozesmál (což od Rytíře Smrti znělo dost hrozně a několik návštěvníku hospody se polekaně k němu otočilo) a troll se k němu přidal. ,,Ya man´. To byly časy když jsme zamaskovaní očumovali holky v koupelně." ,, Jop. Kdybych nebyl v té době blbej, tak bych si vzal prášek proti kýchání a nemuseli nás objevit. Ale pokud vím pár holkám se to líbilo." Troll se usmál a pokračoval:,, Mno, tak dva chlapi jen v ručníkách... Mno co ty víš, která měla choutky, ale nevíš, že to má pokračování. Byl jsi zrovna na misi, když jsem tam šel sám, ale cechmistr tam nechal hlídat nějakou vražedkyni. Ani jsem se nenadál a už jsem měl nůž pod krkem a pocit, že to pustím do kalhot. Navíc mi jeden sladký hlásek šeptal do ouška, co že tam vlastně pohledávám. Asi mi neuvěřila, když jsem ji odpověděl, že jsem tam zapomněl piškoty, ale pak mě pustila s tím, že čekala, že mě chytne dříve. Tak zašla za naším páprďou, co měl na starosti náš výcvik a řekla mu, že mám výborné dovednosti Maskování a další den jsem dostal dopis od páprdi, že se mi zdvojnásobuje počet seminářů v umění Decentnosti a Nenápadnosti. Mrcha jedna - ať ji mojo vyteče." Zmorry se opět rozesmál. ,, To máš z toho, že tam chodíš bez kamarádu. Patří ti to." Zmorry opět upil. Chvilku si v ústech s douškem pohrával, a pak víno polkl. Usoudil, že je čas přejít k věci. ,,Branko," troll zájmem povytáhl obočí - ,, pamatuješ si na toho čaroděje co mi tenkrát umíchal ten dryák na vymazání vzpomínek?" Branko se rozesmál. ,, Hochu tos do toho spadnul. To nebyl čaroděj, ale černokněžník, co to uměl dobře s bylinkama. Taky mi párkrát cosi umíchal, ale bylo to moc silný. Vím, že víno z Netherbloomu už si nedám." Zmorrymu se na tváři opět usadil kamenný výraz. ,, Díky budu muset jít dál. Nepamatuješ si, kde sídlí?" Troll odpověděl:,, Pamatuju, ale vydělal balík a přestěhoval se do Undercity. Dokonce mi nechal adresu, prý kdyby se ten mladíček vrátil. Hehe, dost si se změnil, ale uvnitř si to stále ty. Snad ta mrtvola, co ti vymazala mozek uvidí, že už takový mladíček nejsi. Hodně štěstí na cestě a tady máš tu adresu." Branko mu podal kousek pergamenu, objali se a troll odešel. Zmorry dopil své víno. Odnesl slenici k baru. Podal ji hostesce a poděkoval ji. Kupodivu se na něj usmála a odešla. Černokněžník si užíval závěru dalšího pohodového dne. Jeho přivolaný Fel hunter hlídal těžké dveře jakéhosi bytu. Gulimu na každém koleni seděla nevěstka. Jedna Krvavá elfka a jedna nemrtvá dívka.. Momentálně se líbal s elfkou a když skončil kousla ho laškovně do toho, co býval ušní boltec a a jemným hlasem zašeptala:,, Guli... Koušeš úžasně." Guli zavedl své dívky na vedlejší lůžko v očekávání toho nejlepšího. Dívky ho začaly pomalu oblézat a objímat a líbat se mezi sebou. Guli se zle zasmál. Najednou se ozvala hromová rána. Guli a nevěstky polekaně (i když černokněžník byl poněkud podrážděný) odběhli do místnosti, kde předtím trávili společný večer. Teď tam byl jen oblak prachu. Poté, co oblak prachu opadl, se černokněžníkovi naskytl nečekaný pohled. Dveře vyraženy z pantů, ležely na zemi, Fel Hunter byl přibitý k zemi obrovským obouručákem a ve vchodu stál elf v ebenově černé zbroji a modře zářícíma očima. ,,Ty si docela věříš, vpadnout do mého domu a prakticky neozbrojen," řekl černokněžník a začal připravovat útočné kouzlo. Elf odpověděl milým hlasem hodným i temnot pekelných:,, Dobrý večír vespolek. Asi jdu trochu nevhod - předpokládám, že mluvím s černokněžnickým mistrem Gulim. Potřebuji s vámi o něčem mluvit." Chytil nemrtvého, oděného jen v trenýrkách, a vytáhl ho ven z příbytku. ,, Vem si aspoň plášť a pojďme do tvé laboratoře. Chci od tebe něco vědět a nevyjdeš z toho zadarmo." ,,Nešlo by to ráno? Však víš, dámská společnost čeká. Klidně se podělím," mrkl Guli na Rytíře Smrti. Ten vytáhl objemný měšec a udeřil jím černokněžníka do hlavy. Guli ucítil, že měšec není jen objemný, ale i těžký. ,,Přemluvil jsi mne. Jdeme..." Laboratoř byla malá, ponurá místnost plná trubiček, lahviček a alchymistických tyglíků. Zmorry se černokněžníkovi představil. ,,Ááá. Ty jsi jeden z mých bývalých klientů..." ,,Ano. Umíchal jste mi lektvar, který mi vymazal vzpomínky," přerušil nemrtvého Zmorry - ,, chci vědět, co jsem vám vyprávěl předtím, než jsem ten dryák vypil, na co chci vlastně zapomenout." Guli mu na to řekl:,, Ale jistě. Muselo to být nějakou dobu před aplikací lektvaru. Ten nápoj ti nevymazal vzpomínky - jen ti zapečetil paměť, ale ne hned do dne co jsi ho vypil. Troufám si říct s prominutím kurevsky složitý a kurevsky drahý lektvar. Mno... Posaď se hochu. Bude to trošku složitější. Dáš si Slzy Sylvanas? Dobrý ročník, ale obávám se, že nebude správně vychlazené." Elf neodolal a černokněžníkovu nabídku přijal. Guli pak luskl svými kostěnými prsty a překvapivě rychle zregenerovaný Fel Hunter mu vyskočil do klína. Černokněžník ho podrbal pod mordou a započal své vyprávění:,, Pár let před tím, než si dokončil výcvik v Akademi si plnil nějaké jednodušší mise. No a jednou jsi dostal za úkol sejmout nějakého nemrtvého elfa co rozpoutal bordel v Dead Scaru. Byla ti přidělena jistá dívka, aby ti pomohla. Byla to půvabná dívka - musím uznat, že máš docela vkus. Ale zpátky k příběhu," pospíšil si Guli, když spatřil jak Zmorry chce něco namítnout - ,,Tak nějak se to semlelo a byli jste obklíčeni ghúly a ty jsi ležel s děravým břichem na zemi a ta elfka tě z toho dostala. Už před tím se ti líbila, ale poté co pro tebe udělala si do toho spadl až po uši. Byl jsi do ni celej žhavej mašťáku." Guli se zasmál smíchem tak charakteristickým pro nemrtvého. ,,No jo. Nastal průser. Nějak si ji to nedokázal dát najevo. Svoje city si prožíval tajně a potichu. Zmohl si se akorát na to aby si ji poslal modrou růži... U všech démonů řekni mi proč?" Elf zamumlal:,, Výcvik vraha." Začínal vše chápat. Existovala osoba, kterou miloval a nesnesl myšlenku, že by ji ztratil, nebo že by ji někdo ublížil. Už věděl proč v těch snech prožíval pocit tak hluboké beznadějě. Byla pro něj vším a on to musel zahodit. ,,Hmmm... Riziko povolání - pak si po nějaké době zašel za mnou, abych ti zapečetil paměť. Řekl si mi tento příběh a dal jsi mi na ni svou jedinou památku. Přívěsek co ti prodal jeden Krvavý Mág. Taky pěkněj maník - očaroval ho, aby se se v tom objevila podobizna osoby, po které majitel přívěsku touží, nebo ji miluje. Dost se to rozmohlo, byla to útěcha pro vojáky v poli, když měli slabou chvilku. Och... jak dojemné." Černokněžník se opět zle zachehtal. ,,Ten přívěsek tu pořád mám. Je někdo v tom bordelu vzadu. Černá krabička a ten medailonek má na sobě emblém fénixe." Zmorry vstal a začal se přehrabovat v alchymistickém náčiní za Gulim, až našel černou krabičku. Krom pár dalších tretek v ní našel stříbrný přívěšek. Otevřel ho a zatajil dech. Podíval se dovnitř a modře zářící oční panenky se mu stáhly na velikost špendlíkové hlavičky. Na jedné straně byla postava usmívající se elfky v róbě a čarodějnickou holí v ruce. Na druhé straně byla tvář umírající elfky,ale tentokrát ji žádná krev ze rtů netekla, místo toho se portrét elfky usmíval. Zmorry po dlouhé době ucítil opravdovou radost. Jeho vzpomínky na minulost prorazily magickou bariéru... Ležel obličejem k zemi. Cítil, že má ránu na břiše a vzduchem čpěl puch hniloby. Slyšel metání kouzel a pazvuky vycházející z nemrtvých úst. Zdvihl hlavu a spatřil elfku, jak čaruje útočná kouzla v obklíčení nemrtvých. Chtěl vstát a bojovat, ale zamotala se mu hlava a padl opět obličejem na hnusnou, prohnilou zem. Uslyšel křik dalších elfů... Probudil se obvázán na lůžku. Vedle něj stál jeho mentor z Akademie a půvabná elfka, která ho zachránila. Nevnímajíc bolest, z čerstvě sešité rány Zmorry vstal z lůžka. Srdečně elfce poděkoval, a řekl jí, že je jejím dlužníkem, pak klekl na koleno a políbil ji na zápěstí... Doslova se tou vzpomínkou opájel, ale z příjemného rozjímání ho vytrhly chrochtavé zvuky Fel Huntera, třesk převržených skleniček a lamentování Guliho...
5. kapitola - Temná Paní ,, Potvoro kušuj! Co zas jančíš?" uslyšel Guliho. ,,Zmorry! Něco není v pořádku. Můj démon cítí magii používanou v neobvyklé míře." Rytíř vytáhl z pochvy na zádech svůj obouručák. Nemrtvý a elf vyběhli z laboratoře. ,,Musíme varovat Temnou Paní." upozornil Guli. Když procházeli městem, nebylo zde ani živáčka (v Undercity spíše mrtváčka) včetně stráží. Teprve když doběhli k chodbě vedoucí do Královské Síně, uviděli spálená těla dvou Hnusů. ,,Smrdí mi to tu paladiny," zamračil se černokněžník a svou dýkou naznačil směr kam by se Zmorry měl podívat. Rytíř Smrti spatřil znamení vypálené na kůži jednoho z Hnusů. ,,Tohle zůstává po jejich exorcismech," vysvětlil Guli. Pokračovali dál chodbou. Královské stráže byly pobity a pak narazili na prvního Paladina. Guli se schoval za roh a šeptl: ,, Ukaž co umíš chlapče." Zmorry se zamračil a vrhl se na trpaslíka s obouručním kladivem. Ten praštil svou zbraní do země a ta kolem něj zezlátla. Napřáhl své zlatě zářící kladivo a máchl po Rytíři Smrti. Zmorry se stačil zastavit a uskočit, ale jeho těžká zbroj ho převážila a Zmorry spadl na zem a instinktivně se převalil doleva. O zlomek sekundy tam udeřilo mohutné kladivo. Trpaslík teď čaroval svaté kouzlo. Elf se zvedl a opět upadl na koleno a zařval bolestí. Na zbroji se mu objevil svatý symbol a vsákl se Rytíři Smrti do těla. Vzápětí paladin použil další kouzlo, které Zmorryho srazilo na zem. Zmorry kolem sebe uviděl zlatou auru a pochopil. Paladin ho Odsoudil. Elf kolem sebe vyvolal zeleně zářící Anti-Magický Štít a zvedl se. Paladin po něm vrhnul další kouzlo, ale to se neškodně odrazilo od jeho štítu. Zmorry máchl rudě zářící čepelí po trpaslíkovi. Trefil se mezi pláty těžkého krunýře. Paladin zalapal po dechu, ale chtěl se ještě bránitu svou zbraní. Elf ho sekl do ruky a prosekl mu rukavici. Trpaslík upustil kladivo. Zmorry odhodil meč a pustil se do trpaslíka ručně. Saronitová rukavice přistála mezi očima paladina a další rána zasáhl jeho čelist. ,,TY... ZAKRSLÝ... ŠMEJDE!... SRÁT... MĚ... NEBUDEŠ!!!" ucezoval Rytíř Smrti v přestávkách mezi ránami, kterými měnil trpaslíkovu tvář na kaši. Paladin vztáhl ruku a Zmorryho odhodila ochranná, modře zářící bublina, pak vyplivl krvavou slinu, doprovázenou několika zuby a začal čarovat Svaté Světlo, aby vyléčil svá zranění. Guli vystoupil zpoza rohu a metnul po něm celou hrst ohně. Paladin vzplál a začal se válet po zemi a ječet bolestí. Zbyl po něm jen škvarek a vzduchem se nesl odporný puch spáleného masa. Z chodby vyběhl další paladin, uviděl co zbylo z jeho kamaráda a rychle začal utíkat zpátky. Zmorry s Guloim se pustili za ním a uslyšeli jeho křik:,, Veliteli Novisi! Veliteli Novisi!" Paladinové v Královské síni uviděli přibíhat jeho kolegu, pronásledovaného černokněžníkem a Rytířem Smrti. ,,Veliteli Novisi! Dostali Durna a míří... AAAARGH..." Paladin zařval jak ho zasáhla Cívka Smrti. Vzápětí vzplál v plamenech. Pak ho objal černý paprsek energie, který ho odhodil směrem k jeho pronásledovatelům. Ostatní paladinové uviděli jak z břicha jeho kamaráda vyjela čepel obouručního meče. Bylo na ni něco zvláštního. Jakoby byla pokryta miliony černými, maličkými tvorečkym, kteří během mrknutí oka zalezli do rány oběti. Paladin začal řvát a svíjet se agonií na čepeli meče. Jeho kolegové pozorovali jak se jim rozkládá před očima. Nejprv zbroj, pak kůže. Poni maso, šlachy a vnitřnosti, které z něho vypadaly na zem a ihned poté se rozložily a nakonec samotná kostra. Dokonalý rozklad - z nebohého paladina nezbylo vůbec nic. Mezi řadami paladinů se našlo pár slabších nátur, které to nevydržely a vyzvracely se na zem. Malí černí tvorečkové prolezli zbrojí Rytíře Smrti a tomu začaly rudě zářit oči. Paladin majestátního vzhledu - evidentně velitel Novis, začal vykřikovt rozkazy. ,,Seřaďte se do obranné pozice. Infe hlídej zajatce. Onekirgu začaruj ochrannou auru!" Zpoza postavy Zmorryho vylezl Guli a hlesl ,,Ne!" - uviděl lady Sylvanas přibitou zlatými řetězy ke zdi. Zmorry vyčaroval Ledové Řetězy pod nohama velitele Novise a ty ho pevně zpoutaly a vrhl se na jednoho z paladinů. Zuřivě máchnul svou zbraní a připravil mladíka o ruku. Paladin stojící u Sylvanas si toho všiml a vyslal k hochovi proud světla. Postava zmrzačeného se v něm roztavila, pak světlo ustalo a paladin byl plně zdráv.. Rytíř Smrti ho udeřil pěstí v které držel hrušku meče a udělal elegantní piruetu, v které usekl paladinovi hlavu. Guli vyčaroval mohutný výbuch černé energie a odhodil několik paladinů. Jeden z nich začal hořet a pak vybuchl. Černoněžníkův mazlíček se vrhl po dalším a přisál se chapadly do paladinova obličeje. Člověk začal ječet. Nakonec se démon zakousl paladinovi do krku. Křik přestal a ozvalo se zlověstné křupnutí. Fel Hunter zvedl hlavu a z mordymu visely zbytky z paladinova krku. Další rytíři světla se vrhli na Guliho. Jeden najednou odběhl, držíce se obličeje. Pak klesl na kolena, sundal ruce z obličeje. Zeleně mu zářil po černokněžníkově Cívce Smrti a pomalu se mu roztékal. Druhý paladin napřáhl meč a pak uslyšel hlas, který pocházel snad ze samotného záhrobí. ,, Jestli je ti život tvého velitele milý, pak tvá rána nedopadne." Zmorry držel Novise za krk a pomalu zesiloval stisk. ,, Hej ty tam! Sundej Temné Paní z úst ten roubík." Paladin zvaný Inf zůstal nehnutě stát. ,,DĚLEJ! Nebo mu rozdrtím hrdlo!" zařval Zmorry a ruka mu začala černě zářit. Inf vytáhl modře zářící krystal a zašeptal cosi v cizím jazyce. Krystal zazářil a Rytíř Smrti zjistil, ze v ruce drží jen proužek dýmu. Někdo teleportoval paladiny pryč včetně jejich padlých. Zbyly po nich jen cákance krve na zdech a na zemi. Zmorry zařval vzteky a zarazil svůj meč do kamenné země. Pak si všiml, že lady Sylvanas je stále přikovaná k zdi. Zmorry postupně vyrval řetězy ze zdi a chytil Královnu Smrtonošek do náruče. Postavil ji na zem a začal ji odvazovat roubík. Rudě zářící oči Temné Paní upřeně pozorovaly modře zářící oči zjizveného elfa... Do Královské Síně vpadly záložní jednotky Deathguard. ,,Mylady, stráže na povrchu jsou pobity a zvědové taky. Uslyšeli jsme zvuky boje a běželi jsme sem." Sylvanas odpověděla svým hlasem Smrtonošky - v jazyce eflů Bean´ Shie - víly smrti:,, Ne vše v pořádku. Vděčím za záchranu tomuto černokněžníkovi a Rytíři Smrti." Guli pak promluvil k Sylvanas:,, Kde je vlastně Varimathras?" Temná Paní mu řekla:,, Je na misi v Northrendu. Jedná s profesorem Putressem." Zmorry svraštil obličej a zamračil se. Pak pronesl:,, Je zvláštní, že ta alianční jednotka věděla, kdy část elitní ochranky Undercity bude pryč, má paní. Museli nějak získat informace - a ty pokud byly důvěrné, tak je žádný voják nebo zvěd Aliance získat nemohl, ale někde nastal únik informací... dobrovolně - vy víte co myslím mylady." Guli na to zareagoval:,, Pokud někdo zradil. Musíme ho okamžitě najít. Spiknutí má nepříjemnou tendenci rozrůstat se do neskutečných rozměrů. A pak už bude pozdě." ,,Mám své důstojníky pod kontrolou. Muselo se něco stát u Varimathrasovy výpravy. Zítra kontaktuji toho podlého démona. Ráno moudřejší večera... Černokněžníku?" obrátila se ke Gulimu lady Sylvanas -,, Znám tě. A vážím si tvé pomoci... Poručíku! Vytáhněte z pokladnice nějaký obzvláště těžký měšec a dej mu klíče od Královské knihovny. Je to mistr lektvarů a může probádat a rozluštit svitky Kirin Tor z dob před Druhou válkou - může se to hodit." Pak přistoupila ke Zmorrymu a řekla:,, A co si přeješ ty? Vděčím ti za to, že mne teď ti paladini nepopravili." Elf potichu řekl :,, Děkuji, ale musím odmítnout. Musím opět vyrazit na svou cestu, mylady." Temná Paní se zachmuřila a poněkud zklamaně pronesla:,, Tak pozdě večer? Odpočiň si tu u nás aspoň přes noc." Pak položila dlaně a na Zmorryho tvář a políbila ho. Pak mu zašeptala:,, Pro příště. Pro tebe jsem jen Sylvanas." Pa odešla k těžkým dřevěným dveřím. Sejmula z nich magickou pečeť a vešla dovnitř, ale dveře nechala dokořán. Na tvářích členů Deathguard se objevil užaslý výraz - což vypadalo mezi mrtvými dost komicky - pár jedincům vypadla čelist z kloubů a začala se houpat na zbytku šlach a některým upadla na zem. Guliho obličej se rozzářil:,, Wuuu. Nejvyšší pocta od Temné Paní a něco navíc... Mno nic. Uvidíme se ráno - a pěkně si to užij." Guli odešel s ďábelským smíchem na rtech, doprovázen jednotkou elitních vojáků. Zmorry vstoupil do Sylvanasiny komnaty a potichu za sebou zavřel dveře...
