Sardo: Zdravím vás všechny. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem zplodil reportáž z našeho/vašeho ToDDLARPu. Normálně bych to zařadil pod již stávající vlákno v "Offtopic", ale tento článek se svou povahou řadí spíše k RP příběhům (viz. níže), tak snad admini prominou (anebo mě prostě smažou :D). Jsem pak zvědav na vaše reakce ohledně mého...hmm...slohového cítění (a to i od těch, co tam nebyli). Ještě než začneme tu ale chci napsat ještě pár věcí:
1) Noro, myslím, že jsme se nikdy neviděli (pokud ano, pak se omlouvám), ale poslední dny a týdny jsem sledoval, co tu s ToDDem děláš a chtěl bych ti něco říci. Někteří z hráčů si možná myslí, že jsi ToDD zachránil v poslední vteřině, že jsi jej přivedl k životu neboli resuscitoval...S tím se absolutně nedá ztotožnit, neboť to, co jsi s tímto serverem provedl se odborně nenazývá "resuscitace" nýbrž "nekromancie". I když WoW nehraji a nejsem zrovna jeho věrný fanda, patří ti můj obdiv. Vím, jak je těžké ToDĎáky k něčemu dokopat :D :D Rozhodně se ti to povedlo.
2) Ještě jednou tu chci poděkovat úplně všem, co na LARPu byli a co snad přijedou i příště (už dělám na pokračování, s Iriem jen řešíme organizační věci, viz. GB na webu LARPu). Taktéž se chci ještě jednou omluvit, pokud jsem někoho zranil. Fyzických zranění si nejsem vědom, ale stát se to mohlo. A za možnou psychickou újmu se omlouvám oběma elfím hráčům. :)
3) Nevím, jaká máte tady na fóru pravidla, ale předpokládám, že co do mluvy se nijak zvlášť neliší od jiných fór a proto chci upozornit na jednu věc... !!!TENTO TEXT OBSAHUJE POCHYBNÝ A NAPROSTO HLOUPÝ HUMOR, VULGÁRNÍ MLUVU A "RASISTICKÉ" NARÁŽKY. SLABŠÍ POVAHY, ELFOVÉ A MLADŠÍ 18 LET NECHŤ DÁL NEČTOU, OSTATNÍ ČÍST MOHOU, ALE AŽ PO 22. HODINĚ!!! Chci jen dodat, že se tu nechci nikoho dotknout, ale je to prostě reportáž psaná z pohledu postavy, nikoli hráče. Má postava byla Sardo, skřet, voják a odvěký nepřítel elfů. A podle toho to také vypadá...
A jestli se to nějaký elfí buzně nelíbí, tak ať táhne doprdele!!!
Každý šermíř na hovno, když protivníků nerovno. A. Sapkowski
Do ženskejch se nemlátí, když s tebou budou bojovat, braň se, ale neútoč a pak šikovně uteč tak, aby s nima bojoval někdo jinej a tys moh bojovat s chlapem. Marodérské pravidlo
Táhli skřeti na cestu, nikdo neměl protestu. Potkal je tam elfí král, každej skřet se mu smál. Buzna neměl žádnou šanci a skončil hnedka v našem ranci. Z krále byl fajn guláš. Tak, elfe, tady to máš! Jedne elf však nezasytí všechny však, na hrad buzen míří skřetí mrak. Marodérské skřetí poříkadlo
Dobrý večer, přátelé. Smím si tu sednout? Díky. Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem narazil na krčmu. Plahočím se tou pustinou už kolik dní. Cože? Ano, jsem voják. Poznali jste to podle té zbroje, což? Možná to bude znít arogantně, ale jsem již poměrně zkušeným veteránem. Bojoval jsem snad všude...
V pátem roce jsem s Pannou Orleánskou bojoval právě u Orleáns, kde získala svůj přídomek. O rok později jsem bránil Ankh-Morpork, když k němu dorazila klačská armáda a u Stirlingu potkal Williama Wallace. V sedmém roce jsem nejprve vyplenil Troju a o nějaký čas později bojoval proti elfům, orkům a lidem po boku lorda Archimonda. Krom toho jsem bojoval i před Minas Tirith, pod Osamělou horou nebo pod Brennou (tam, jak zabíchli toho zaklínače). Taky jsem plenil Cintru. Tam jsem byl celý v černém a narazil na jednu malou holku...
Chcete vážně nějaký příběh slyšet? Opravdu? Není to ale moc pěkné vyprávění. Za pivo? Promiňte, ale nepiju. Vodu z horského pramene? Tu bych si dal. Hehehe, to mi připomněl mou poslední bitvu. Stalo se to před několika týdny ve vsi zvané Lhotka. Co kdybych vám pověděl třebas právě o ní?
...
Když sem skončil v armádě, neměl jsem kam jít. Někteří z mých kolegů vojáků mluvili o vsi Lhotka, která je tak poklidná, až je tam nuda. Ideální místo pro sktřetího vojáka.
Už při příchodu do vsi sem ale viděl, že je něco špatně. Ještě před vsí sem narazil na grupu nějakejch zevláků. Byly tam i elfí buzny. Naštěstí tam byli i rybáři, jako lidi víte, takže sem s nima moh´ hodit řeč. Dozvěděl sem se, že jsou postižený, nebo tak něco a rychtář ze Lhotky je poslal do hajzlu. Jestli rychtář vyhání ze vsi elfí nemoc, napadlo mě, mohl by bejt můj kámoš.
Když sem vlez do vsi branou, překvapilo mě, jak je pustá. Ale co, řekl sem si, doba stojí za hovno a lidi sou líný jak hobiti, nikdo se sem nechce stěhovat. Vydal sem do krčmy. Místní hospodskej byl fajn cápek. Krčma prostorná a moh´ sem tam u něj zůstat. Vařil kurevsky dobře, tak kam bych šel, že jo? Jen mi trochu připomínal elfa. Nevim, jestli těma kalhotama nebo tim, jak nosil měšec, ale to je vlastně úplně fuk. Jo a taky se krčmářem nejspíš nevyučil ale ňák to zdědil, páč mu furt něco hořelo nebo padalo...
Ubytoval sem se a šup na prohlídku týhle díry. Akorát do krčmy přišel lovec. Taky fajn chlápek, zrovna ulovil jelena. Cestou sem viděl i kněze. Nesnášim kněze. Jsou to hrozný zmrdi a furt píčujou kůli tomu, jak prej mluvim sprostě. Debilové. Proto sem si ho nevšímal a vydal se k pevnosti, kde bydlel ten rychtář.
Irius, tak se ten šéf menoval, mi řek´ něco dalšího o těch postiženejch. Je to prej špína, cháska a banda sráčů a nemám se s nima bavit. To pro mě nebylo nic novýho, viděl jsem tam přece elfí buzny, že jo. Ale v lese někde u postiženejch prej žijou dvě buchty, co se vznaj v čárách a Irius mi zaplatil za to, že je dostanu do vsi. Netušim, co přesně s nima chtěl dělat, ale platil dobře, tak co by mě to zajímalo, že jo.
Vydal sem se zase do lesa a hledal ty dvě nány. Ale nějakou posranou elfí náhodou sem se ztratil a seše z cesty. Debilní elfí magie. Nakonec mi to ale pomohlo, páč sem zabloudil až k tý chatě těch ženskejch. Hned jak semje viděl, bylo mi jasný, co s nima rychtář chce dělat, páč mě napadlo úplně to samý. Hned sem si ale uvědomil, že to sou posraný čarodějky a od debilní magie je lepší se držet kurva daleko. Řek´ sem jim ten Iriův návrh a prej, že půjdou, ale kněz musí táhnou do prdele. Sem ňákej debilní poslíček, zeptal sem se a ony, že prej mi za to daj lektvar. To tak, napadlo mě, ještě pít ty jejich chcanky a blitky. Radši sem vypad´ a šel zpátky.
Iria sem potkal v krčmě u Guli (tak se menoval ten hospodskej). Dal sem si něco k pití a čučel, jak zase hoří krčma. Hodil sem pokec s rychtářem, ale ten o vyhnání kněze nechtěl nic slyšet. Prej že ten černoprdelník je ňákej veleváženej kdosi...Prostě ňákej pičus.
Když sem se chtěl nažrat, zrovna na Lhotka naběhli postižený...Cháles musel stranou, páč s nima byly i ty dvě elfí buzny. Vzal sem meč a štít a naběh na ty kokoty s řevem: "BÍTE ELFÍ BUZNY!!!". Ňáky sme oddělali, zbytek utek. Guli se docela předved, když zabil jednu postiženou nánu ze zálohy, když utíkala. Pravá skřetí taktika.
Stráže si pobrali raněný, já s krčmářem jejich věci a všici byli šťastný. Na chvíli. Pak Irius z hrad zařval: "COŽE? TO SI SNAD ZE MĚ DĚLÁŠ PRDEL!!!" a já věděl, že klid je v řiti. Pak sem zjistil, že někdo vybrakoval Iriovi sejf...Zajímavější ale bylo, že ty raněný dementi práskli, kdo je vede. A byl to, kurva, kněz. Rychtář si ho zavolal a poslal do píče, takže mohly přijít ty dvě bosorky. To se i stalo a já se konečně nažral.
Jenže ty postižený byli asi fakt postižený, páč když chtěl černoprdelník dohodnout mír s Iriem, vyhnali ho i oni a tak se cápek vrátil zase do Lhotky. Ale byl to asi fakt frajer, páč když ho rychtář vyhnal, tak mu ještě žehnal a když přišel k nakaženejm, první co udělal bylo, že odsloužil modlitbu za Iriovo zdraví...
No a když už to de do hajzlu, tak pořádně, ne? Lovec se na nás vysral a přeběh k nemocnejm a ty dvě ženský pak taky. Sice sme k nim vyslali trestnou výpravu a rozsekali je na sračky, ale zase se seskupili a shromáždili se úplně všici i se svejma posranejma spojencema. A vydali se na šturm, samozřejmě, k tý posraný vesnici.
Tam nás bylo tak kurevsky málo, že sme se opevnili v hradu a čekali. Ty dementi, asi jak je vedly ty elfí buzny, ale nezaútočili, ale chtěli nás vyhladovět...Jenže v pevnosti byl i Guli s veškerým žrádlem. Když se zasraně dlouho nic nedělo, jen postižený stáli před hradem jak kokoti před zavřeným bordelem a čuměli, rozhod sem se k útoku. Sem, kurva, voják a sedět na prdeli maj králové. Guli šel se mnou a za náma pak i zbytek, kněz, Irius a jeho chlapi. Tak začal bitka o život...
Kdyby těch nemocnejch nebylo jak sraček, mohlo to vypadat úplně jinak...Ale což, naběh sem do nich, rozdal pár ran a část z nich zatlačil. Jednu elfí buznu jsem prohnal až k palisádě na hranici vsi. Nás ale bylo kurevsky málo a začali sme padat jak mouchy. První to schytali Iriovi lidi, pak Guli a kněz...No prostě zbyli sme jen já a rychtář. Tomu se ale do krku zabodnul šíp a mně bylo jasný, že už mi asi nepomůže. Ty zmrdi se kolem mě začali stahovat jak elfové kolem nahý prdele.
S názvem našeho pluku na rtech sem na ně naběhnul a pro sichr přidal i našem krédo: "MARODÉÉÉŘÍÍÍ!!! MEMENTO MORÍÍÍ!!!" Rozsekal jsem jednu elfí buznu, i když sem to koupil do řepy a zachránila mě helma, a ještě sem tomu čurákovi uříz uši. Dal sem i lovce a nějaký postižený, ale dost sem to při tom schytal a chcala ze mě krev. Věděl sem, že už to moc dlouho nedám...
Přesto už kolem mě nikdo nebyl. Chvíli. Naklusaly přede mě ty dvě buchty s kouzlama. Rozhlídnul sem se kolem sebe. Rychtář to právě koupil šípem a chrčel na zemi, Guliho dobíjeli ňáky další zmrdi a na zemi se válel zbytek naší slavné armády. Už sem byl jen já a proti mně dvě ženský. A v tu chvíli mi došlo, že sem v prdeli.
Zaútočily a já jejich útoky odrazil. Bojovaly po žensku. Nápřahy jak kráva a rány, jako když chceč klackem odpálit vosí úl, ale technika žádná. Mohli sme takhle bojovat až do doby, kdy elfové budou na holky, ale bylo by to k hovnu. Věděl sem, že mě nakonec utahaj. Ale co, do píči, pomyslel sem si, jednou mě máma porodila a jednou taky musim zhebnout. "MEMENTO MORÍÍÍ!!!" zvolal sem a opravdu sem umřít nezapomněl. Zatlačil sem je až k místu, kde byla zelená tráva a ne ty sračky, ve kterejch sem se brodil předtím. Tak stačilo udělat jeden kryt jak čurák a už sem cejtil, jak se mi čepel jedný z nich zaříznul do hrudi. Kupodivu to ani moc nebolelo. Rozhlíd sem se kolem a viděl, že elfí buzny sou všechny mrtvý. Umíral sem s úsměvem na rtech a s pocitem, že moje prdel je v bezpečí i po smrti...
...
Tak. To je ten příběh o bitvě ve Lhotce. "Nakažení" nakonec vyháli a ves je jejich. Dopil jsem a s dovolení zase půjdu. Čeká mě ještě dlouhá cesta. Musím si něco vyřídit v Elfii. Cože? Jak to mohu vyprávět, když jsem tam padl? Inu. Třeba jsem duch. Anebo jsem si to celé vymyslel. Anebo sem prostě vychcaně tu smrt předstíral, po bitvě utek a teď vám to tu vykládám a získávám vaši pozornost. TAKŽE VŠICHNI, KURVA, MĚŠCE NA STŮL A RUCE TAK, ABYCH NA NĚ VIDĚL!!! Jo jo, vy dementí zmrdi. Nikdy nevěřte skřetovi. A Sardovi už vůbec ne.
:D jsem rád, že jsem tam nejel - nejspíš bych skončil jako elfí buzna poté, co jsem čórl Sardův klobouk na minulym srazu :DDD Mimochodem ten Sapkowskiho citát se 100% patří :D
Sardo: To jsem rád, že se text líbí.:D Původně jsem se bál, že se vám to líbit nebude, ale vaše reakce...Pecka. K tomu navíc i Iriovy reakce na ICQ...:D (prý: "Psal to Sardo, tak to nebude sprostý":D:D:D). Akorát jsem původně chtěl, aby ten člínek přilákal další hráče pro pokračování...Tento text nicméně asi zapůsobí přesně obráceně.:D :D
Jo a "elfí buzna" je označení pro toho, co na LARPu hrál za elfa. Stejně jako pro člověka označení "rybář" apod. Jak už jsem si přímo na LARPu vysvětlil s Potkanem (který mé narážky vzal vskutku sportovně), není to nic osobního.
Takže tak.
S úctou Sardo
No, snad ten článek nakonec někoho třeba i zaujme...
Rozhodně zaujmul, výborně navozená atmosféra. Spíš by mě zajímalo, jak to vypadal "in real". Sám jsem měl v plánu přijet, ale plány se bohužel mění. Snad to ale někdy vyjde a nebudu nucet hrát za postavy, které by zde byli pojmenováni nepříliš pěkně :-D .
Sardo: Díky, díky. Hm, no, asi bych sem mohl hodit ještě něco jako pohled na hru z hlediska nezaujatého hráče nebo přímo organizátora (to ale bude těžší, kritizovat sám sebe...:D), pokud máte opravdu zájem. Rozhodně to ale nebude tak......šťavnaté.:D No ale jestli chcete, o víkendu něco splácám.:)
Daargie, Daargie...Po dřevárnách běhám už...(*počítání pozvolna přechází z jedné ruky na druhou*)...sedm let a reportáže píšu stejně dlouho a dost podobně. Co tím chci říct, jsou dvě věci: 1)Takových už bylo. :D 2) Máš pravdu a takovou urážku si nenech líbit. Přijeď na pokračování a můžeme dát duel. ;):D
S úctou Sardo
P.S. Neboj, Karo, zrovna já rozhodně nikoho za elfa hrát nenutím. Dokonce by mi ani nevadilo, kdyby tam žádný nebyl (alespoň bych neměl rozhodování o tom, na kterou stranu se přídám tak jednoduché). Když ale on se, s prominutím, nějaký blbec vždycky najde.:D:D:D
Najde se vždycky. Za to vděčíme ale především Tolkienovi a jeho úžasnému dílu. A pak samozřejmě béčkovým románům, které byly inspirovány právě jeho fantazií a elfí postava v nich má prostě všechny úžasné vlastnosti: hbitý, bystrý, chytrý, krásný a namyšlený jak hovado. Jo a mají špičatý uši, to vůbec nevím proč se lidem tak líbí :-D. Mno a trpaslíci? Ti jsou chudáci prostě jen malí, hnusní a furt si z nich někdo dělá srandu, ačkoliv jsou jediní, kdo umí pořádně pařit a dělat si z ostatních srandu.
Sardo: Tak tak. Pan Tolkien způsobil ani sám neví co.:D I když si myslím, že mnohem víc za tu !může" pan Jackson. Na druhou stranu, nebýt toho, tak nikdy nevznikne ani "moje" skřetí skupina Marodéři. Ta vznikla právě jako reakce na všechny elfí grupy dřevárnistů co se kolem roku 2003/4 vyrojily. Pravda ale je, že co do fantasy bitev, tak trpaslíci jsou opravdu většinou jediní z "light side", se kterým se dá kecat a je s nima sranda. Lidi jsou takový suchý a elfové...Škoda mluvit.:D
Co mě ale děsí mnohem víc je, že mám pocit, že na fantasy bitvách je pomalu ale jistě bude vytlačovat nový rasový fenomén-discoupíři.:D:D:D
Sardo: Díky. Ještě abys nesouhlasil. Jsou to přece elfové.:D
Mimochodem, docela by mě zajímalo, co na akci a moji následnou reportáž řekne Guli. Pro něj to byla úplně první akce vůbec, ale musím uznat, že se doopravdy předvedl (byť mu několikrát chytla hospoda:D)...
No a taky doufám, že na případné pokračování dorazíte i vy, co jste teď nebyli.;)
Musím uznat, že ten příběh stojí zato :-D celkem sranda :-). jinak akce byla samozřejmě dobrá :-) a už se těším na pokračování ;-). a za tu hořící hospodu nemůžu :-D. to se občas stává :-D.
Sardo: Dámy a pánové, je mi velkou ctí a potěším vám všem ohlásit, že náš/váš LARP bude mít POKRAČOVÁNÍ!!! Veškeré informace najete na jeho webu (www.toddlarp.wz.cz)...Takže tady jen takové malé shrnutí.
Pokračování bude letos, a to na konci července. LARP bude navazovat na události z prvního dílu, takže většina postav zůstane zachována, což ale rozhodně nebrání "přílivu" nových hráčů.
Akce proběhne na stejném místě a stojí za ní stejné organizátorské duo.:-) Snad tam uvidím všechny staré známé a spolu s nimi i řadu nových.:-)
Sardo: Ahoj všem. Nějaký čas mi to zabralo (i kvůli jiným povinnostem), ale nakonec jsem opět napsal reportáž z ToDD-LARPu 2.
Opět je to psáno z pohledu mé postavy, tedy skřeta Sarda. Je to hlavně proto, že se mi v ich-formě prostě dobře píší reportáže z LARPů a bitev všeobecně.
Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem, kteří si minulou sobotu našli čas a na LARP zavítali. Byla to naprosto parádní akce hlavně (spíše jenom) díky vám, hráčům. Díky vám všem.
Nu a nakonec již zbývá jen dodat obvyklé várování: !!!TENTO TEXT OBSAHUJE HRUBÉ URÁŽKY, VULGÁRNÍ MLUVU A NAPROSTO HLOUPÝ A POCHYBNÝ HUMOR. SLABŠÍ POVAHY A MLADŠÍ 18-TI LET NECHŤ NEČTOU DÁLE. AUTOR NENESE ODPOVĚDNOST ZA PŘÍPADNÉ POHORŠENÍ, ŽALUDEČNÍ POTÍŽE ANI ZA ZVRACENÍ!!!
Člověk je sráč od té doby, co Homo habilis pochopil význam slova "Moje". Jeden velmi moudrý skřet
"Pak jsem se ještě jednou do Lhotky vrátil," pronesl Sardo a udělal dramatickou pauzu. Na jeho společníka, také skřeta, však evidentně neudělal patřičný dojem. "A zase jsem zabíjel, kradl a prznil," dodal s nadějí. To už na jeho kolegu zapůsobilo. "Tak super," řekl a napil se z korbelu před sebou. Pak si hlasitě odříhnul a zeptal se: "A řekneš mi o tom, anebo si mám počkat na knihu?" "Na knihu ne," zakroutil Sardo hlavou. "Ale přemýšlel jsem o divadelní hře," dodal. Jeho skřetímu kumpánovi zaskočilo pivo. "Děláš si prdel?" Sardo opět zakroutil hlavou. "Ani v nejmenším, Bione. Ani v nejmenším. Všechno ti řeknu, ale raději si objednej ještě pár piv..."
...
Před pár dnama sem se tak motal v lesích severně od Lhotky. Měl sem hlad, ale neměl sem prachy. Prostě přesnej opak ideálního stavu.
Pak sem jeden podvečer narazil na fakt zasraně zajímavou dvojku. Teda, nejdřív sem potkal Karla, krollího korbiče, kterej mě pak představil někomu dalšímu. Přede mnou se objevila krásná ženská. Teda, to, že byla krásná jsem neviděl, ale byla to ženská podle hadrů a já byl na cestě už tak dlouho, že mě vzhled ani nesral. Jak sám říkáš, přinejhorším to řeší pytel přes hlavu. Blesklo mi v palici, že se na mě usmála Fortůna...
Ta mrdna se mi představila jako Alsander, druid. V tu chvíli mi došlo, že to nebyla Fortůna, ale jen za rošťandu převlečenej travesťák Voser... Na chvíli sem se vzdálil. Musel sem zvracet a zároveň se smát. Mohlo se stát něco fakt kurva nechutnýho, ale naštěstí se to, do prdele, nestalo.
Když sem se k nim vrátil, chvíli sme kecali. Vypadlo z nich, že táhnou ke Lhotce, kvůli ňákejm druidovinám. Tak sem se k nim přidal. Já vim, že bys mě s tím poslal do hajzlu, páč ses vždycky řídil heslem "Poslouchej bohy, šukej ženy, zabíjej druidy", ale já měl v tý díře Lhotce eště jednu nevyřízenou elfí záležitost z minula.
Do Lhotky sme došli v cajku. Alsander mi cestou, i když nevědomky, vyvrátil můj dřívější názor, že je buzna. Vypadalo to, že nemá zájem o chlapy nebo ženský. Nejvíc ho rajcovali srnky a břízy...
Když sem uviděl vesnici, chtělo se mi tlemit. Neměl sem moc tucha vo tom, jak se na ní podepsaly ty bitky s postiženejma, ale Lhotka byla fakt rozmrdaná jak elfí prdel. Když už je řeč vo elfech, tak sem žádný nenašel. Prej odtáhli do hajzlu. Trochu mě to sralo, ale aspoň sem si nemusel furt hlídat prdel.
Jinak se Lhotka celkově změnila. Postižený udělali ňákej pakt s rychtářem a rozdělili si vesnici na dvě půlky, jak zadnici. Většina obyvatel zůstala, ale naštěstí mě nepoznali. Nu a krčmu vlastnil někdo jinej. Ňákej půlčík. Byl to docela sympatickej zmrd a nemít jiný zájmy, mohli z nás bejt fajn kámoši. Takhle mi hned došlo, že toho sráče budu muset oddělat.
Hodili sme pokec s Důllyotem (to byl ten krčmář) a vzali od něj práci na nošení dřeva. Alsander totiž věděl, kerej strom má jaký dřevo. Jemný, hrubý a podobně. Jak to věděl, kurva netušim a jestli budu mít zasranou kliku, tak se to nikdy ani nedovim. Tak jako tak sme dřevo donesli a cestou potkali lovce. Taky zajímavej cápek. Chtěl sem ho sejmout, ale nějak sem si to rozmyslel. Hospodskej byl ze dřeva nadšenej jak elf ve sprše a dal nám všem rundu gratis. Přitom sme taky zjistili, že je to prasák. Domluvil se s léčitelkou, votevřel si bordel a šábli se na půl. Vědomí, že toho parchanta budu muset sundat, mě začalo dost jebat, páč ten hajzlík byl sympaťák.
Pak sme se pár dní poflakovali po lese, páč držet se ve vsi nebyl dobrej nápad. Karl přišel s nápadem, že podvedem Důllyota tím, že mu donesem rybu a budem to vydávat za koninu. Když sme se ptali, jak to, kurva, asi uděláme, řek, ře jednou žral rybu a pak se dověděl, že je to mořskej kůň. Bohové, to byl blb... Pak se Alsander chtěl jít vychcat ke stromu a tak nám to, samozřejmě, musel říct. V tu chvíli bych přísahal, že se ten strom začal smát. Napadlo mě, že sme v ňákym elfim pošahanym lese a bude lepší táhnout do hajzlu.
Měli sme kliku z prdele, páč krčmář se zrovna chystal na výpravu a měl s sebou prachy a pár lidí ze vsi jako ochranku. Nasadili sme si masky na ksichty a zaútočili na něj. Skoro všechny sme pobili a okradli, takže fajn odpoledne. Důllyot nám ale zdrhnul.
To mě tak kurevsky nakoplo, že mě hned napad další super podvod. Nakecal sem léčitelce, že potřebujem její služby v lese. Když přišla, tak sme jí přepadli a dohodli se s ní, že nám přinese a dá půlku peněz, co vydělal ten jejich vesnickej bordýlek. Kupodivu souhlasila. Navíc sem se eště dohod s Důllyotem, kerýho sralo jejich manželství (takže udělal šlapku z vlastní ženy...kurva fajn cápek) a zaplatil mi za to, že to utnu...Tohle se mi povedlo. Měl sem radost jak z vyvraždění elfí vesnice.
Pak přišel lovec s nějakým dryákem od Tsubaki, čarodějnice. Já tyhle blitky nepiju, ale Octavius (ten lovec) se tvářil vážně, jakoby měl zácpu nebo elfí kolík v řiti, tak sem nakonec ukecal Karla, ať tu břečku vypije. Jak sem si myslel, byli to ňáký elfí chcanky, páč z krolla se stal elf. Začal voblejzat mě i druida, ale nakecal sem mu, že po něm jede krčmář, tak odtáh do hajzlu. Vrátil se, až z něj ty hovna vyprchaly. Co se dělo mezitím netušim a ani nechci.
A když už se to začalo mrdat, tak se to muselo zmrdat pořádně...Alsander přišel s ňákym teplym rituálem v lese. Jenže se to domákli ve Lhotce a rozhodli se, že nás zpíčujou. Takže druid potřeboval pomoc. Šli sme s nim do lesa a on započal s rituálem. Kdybych věděl, co za prasáckou úchylárnu to bude a kdyby se lhoťáci netvářili tak, že nás všechny sejmou, přeběh bych na druhou stranu. Ten pošuk vobtáh strom. Vidláci naštěstí přišli pozdě, takže si Alsander zapnul poklopec a šlo se na věc. Naštěstí, kurva, na jinou než na tu, se kterou ten drúchyl před chvílí skončil.
Vidláci byli docela chcípáci, takže sme jich většinu rozsekali a zbytek utek do vsi. Zrakem sem přejel přes střeva, co se všude válely a naplnila mě pýcha. Pak sem ale zahlíd ten strom, co ho druid před chvilkou zpracoval a naplnily mě blitky.
Když sem doblil, byl už večer. Přišel lovec s tím, že by bylo fajn rozmrdat tu zkurvenou vesnici. To byl super nápad. Taky sem už za žádnou cenu nechtěl bejt v lese a navíc s Alsanderem. Takže potom, co Alsander ještě zprznil srnku a já se znova vyzvracel, sme se kolem poledního vydali směr vidlákov.
Vrhli sme se na ty zmrdy. Posílen představou, kam a s kým bych musel ustoupit, kdybysme prohráli, sem sejmul pár vidláků a probil se až k rychtářovi, Tsubaki a ňáký jejich gardě (Karl řikal, že se menuje Nintendin, nebo jak...). Rozhlíd sem se kolem a viděl Octavia a Karla padat k zemi. Zbyl sem jen já a druid. Zved se mi kufr a vrhnul sem se na ty tři. Padnul rychtář i gardista. Byl sem raněnej jak sviň, ale bosorka taky nevypadala, že by utahala dva chlapy. Pohledem sem našel Alsandera. Klepal se na zemi, něco mumlal a natahoval se po klaccích a listech kolem. Asi chtěl chcípnout s těmi, co miloval. Došlo mi, že kdybych zařval, skončil bych na stejnym místě jako on. Vypliv sem z držky směs krve a blitek a začal fajtit s Tsubaki.
Nebudu to protahovat, páč to bylo moje kurva slavný vítězství. Tu holku sem sejmou a dobyl vidlákov. Celá ta elfí díra byla moje. Moh sem si vzít co a koho sem chtěl a nikdo nemoh říct ani "bů". Jenže sem nemoh nechat mrtvoly válet se na náměstí. Pohřbil bych je, ale na tělo druida bych nesáhnul ani dvoumetrovou větví. Už jen proto, že by mu to udělalo určitě dobře...
...
"No a tak to bylo." Skřet Bion zvedl hlavu od velkého kýble na zemi, u kterého zápach naznačoval, co je jeho obsahem, a otřel si ústa hřbetem ruky. "S tím druidem si děláš srandu, že ano?". Když Sardo zakroutil hlavou, položil další otázku: "A s tím, že bys z toho chtěl udělat divadelní hru?" Po dalším zamítnutí se skřet opět naklonil nad kýbl a pokračoval ve zvracení...
